Psalms 74

Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

(En maskil af Asaf.) Hvorfor har du, Gud, stødt os bort for evig, hvi ryger din Vrede mod Hjorden, du røgter?

Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

Kom din Menighed i Hu, som du fordum vandt dig, - du udløste den til din Ejendoms Stamme - Zions Bjerg, hvor du har din Bolig.

Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

Løft dine Fjed til de evige Tomter: Fjenden lagde alt i Helligdommen øde.

Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

Dine Fjender brøled i dit Samlingshus, satte deres Tegn som Tegn deri.

Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

Det så ud, som når man løfter Økser i Skovens Tykning.

A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

Og alt det udskårne Træværk der! De hugged det sønder med Økse og Hammer.

Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

På din Helligdom satte de Ild, de skændede og nedrev dit Navns Bolig.

Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

De tænkte: "Til Hobe udrydder vi dem!" De brændte alle Guds Samlingshuse i Landet.

Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

Vore Tegn, dem ser vi ikke, Profeter findes ej mer; hvor længe, ved ingen af os.

I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

Hvor længe, o Gud, skal vor Modstander smæde, Fjenden blive ved at håne dit Navn?

Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

Hvorfor holder du din Hånd tilbage og skjuler din højre i Kappens Fold?

Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

Vor Konge fra fordums Tid er dog Gud, som udførte Frelsens Værk i Landet.

Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

Du kløvede Havet med Vælde, knuste på Vandet Dragernes Hoved;

Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

du søndrede Hovederne på Livjatan og gav dem som Æde til Ørkenens Dyr;

Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

Kilde og Bæk lod du vælde frem, du udtørred stedseflydende Strømme;

Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

din er Dagen, og din er Natten, du grundlagde Lys og Sol,

Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

du fastsatte alle Grænser på Jord, du frembragte Sommer og Vinter.

Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

Kom i Hu, o HERRE, at Fjenden har hånet, et Folk af Dårer har spottet dit Navn!

Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

Giv ikke Vilddyret din Turteldues Sjæl, glem ikke for evigt dine armes Liv;

Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

se hen til Pagten, thi fyldte er Landets mørke Steder med Voldsfærds Boliger.

Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

Lad ej den fortrykte gå bort med Skam, lad de arme og fattige prise dit Navn!

Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

Gud, gør dig rede, før din Sag, kom i Hu, hvor du stadig smædes af bårer,

Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

lad ej dine Avindsmænds Røst uænset! Ustandseligt lyder dine Fjenders Larm!