Psalms 35

Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

(Af David.) HERRE, træt med dem, der trætter med mig, strid imod dem, der strider mod mig,

Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

grib dit Skjold og dit Værge, rejs dig og hjælp mig,

Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

tag Spyd og Økse frem mod dem, der forfølger mig, sig til min Sjæl: "Jeg er din Frelse!"

Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

Lad dem beskæmmes og blues, som vil mig til Livs, og de, der ønsker mig ondt, lad dem rødmende vige,

Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

de blive som Avner for Vinden, og HERRENs Engel nedstøde dem,

Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

deres Vej blive mørk og glat, og HERRENs Engel forfølge dem!

Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

Thi uden Grund har de sat deres Garn for mig, gravet min Sjæl en Grav.

Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

Lad Undergang uventet ramme ham, lad Garnet, han satte, hilde ham selv, lad ham falde i Graven.

Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

Min Sjæl skal juble i HERREN, glædes ved hans Frelse,

A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

alle mine Ledemod sige: "HERRE, hvo er som du, du, som frelser den arme fra hans Overmand, den arme og fattige fra Røveren!"

Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

Falske Vidner står frem, de spørger mig om, hvad jeg ej kender til;

Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

de lønner mig godt med ondt, min Sjæl er forladt.

Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

Da de var syge, gik jeg i Sæk, med Faste spæged jeg mig, jeg bad med sænket Hoved,

Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

som var det en Ven eller Broder; jeg gik, som sørged jeg over min Moder, knuget af Sorg.

Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

Men nu jeg vakler, glæder de sig, de stimler sammen, Uslinger, fremmede for mig, stimler sammen imod mig, håner mig uden Ophør;

S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

for min Venlighed dænger de mig med Hån, de skærer Tænder imod mig.

Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

Herre, hvor længe vil du se til? Frels dog min Sjæl fra deres Brøl, min eneste fra Løver.

I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

Jeg vil takke dig i en stor Forsamling, love dig blandt mange Folk.

Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

Lad ej dem, som med Urette er mine Fjender, glæde sig over mig, lad ej dem, som hader mig uden Grund, sende spotske Blikke!

Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

Thi de taler ej Fred mod de stille i Landet udtænker de Svig;

Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

de spærrer Munden op imod mig og siger: "Ha, ha! Vi så det med egne Øjne!"

Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

Du så det, HERRE, vær ikke tavs, Herre, hold dig ej borte fra mig;

Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

rejs dig, vågn op for min Ret, for min Sag, min Gud og Herre,

Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

døm mig efter din Retfærd HERRE, min Gud, lad dem ikke glæde sig over mig

Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

Og sige i Hjertet: "Ha! som vi ønsked!" lad dem ikke sige: "Vi slugte ham!"

Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

Til Skam og Skændsel blive enhver, hvem min Ulykke glæder; lad dem, der hovmoder sig over mig, hyldes i Spot og Spe.

Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

Men de, der vil min Ret, lad dem juble og glæde sig, stadigen sige: "Lovet være HERREN, som under sin Tjener Fred!"

I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

Min Tunge skal forkynde din Retfærd, Dagen igennem din Pris.