Psalms 74

Poučna pjesma. Asafova. Zašto si, Bože, posve zabacio, zašto kiptiš gnjevom na ovce paše svoje?

Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

Sjeti se zajednice koju si davno stekao, plÓemena koje namače kao svoju baštinu i brda Siona gdje si Šator svoj udario!

Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

Korakni k ruševinama vječnim - sve je u Svetištu razorio neprijatelj.

Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

Protivnici tvoji vikahu posred skupštine tvoje, znakove svoje postaviše k'o pobjedne znakove.

Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

Bijahu kao oni koji mašu sjekirom po guštari,

Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

sjekirom i maljem vrata mu razbijali.

A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

Ognju predadoše Svetište tvoje, do zemlje oskvrnuše Prebivalište tvoga imena.

Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

Rekoše u srcu: "Istrijebimo ih zajedno; spalite sva svetišta Božja na zemlji!"

Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

Ne vidimo znakova svojih, proroka više nema, i nitko među nama ne zna dokle ...

Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

Dokle će se još, o Bože, dušmanin rugati? Hoće li protivnik dovijeka prezirati ime tvoje?

I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

Zašto povlačiš ruku, zašto u krilu sakrivaš desnicu svoju?

Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

No Bog je moj kralj od davnine, on koji posred zemlje spasava!

Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

Ti svojom silom rasječe more, smrska glave nakazama u vodi.

Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

Ti si Levijatanu glave zdrobio, dao ga za hranu nemanima morskim.

Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

Ti si dao da provre izvor i bujica, ti si presušio rijeke nepresušne.

Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

Tvoj je dan i noć je tvoja, ti učvrsti mjesec i sunce;

Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

ti sazda sve granice zemlji, ti stvori ljeto i zimu.

Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

Spomeni se ovoga: dušmanin ti se rugaše, Jahve, i bezumni narod pogrdi ime tvoje.

Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

Ne predaj jastrebu život grlice svoje, i život svojih siromaha ne zaboravi zauvijek!

Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

Pogledaj na Savez svoj, jer svi su zakuci zemlje puni tmina i nasilja.

Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

Ne daj da jadnik otiđe postiđen: neka siromah i ubog hvale ime tvoje!

Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

Ustani, Bože, zauzmi se za svoju parnicu, spomeni se pogrde koju ti bezumnik svaki dan nanosi.

Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

Ne zaboravi vike neprijatelja svojih: buka buntovnika još se diže k tebi!

Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.