Job 32

Ona tri čovjeka prestadoše Jobu odgovarati, jer je on sebe smatrao nevinim.

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

Nato se rasrdi Elihu, sin Barakeelov, iz Buza, od plemena Ramova: planu gnjevom na Joba zato što je sebe držao pravednim pred Bogom;

Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

a planu gnjevom i na tri njegova prijatelja jer nisu više našli ništa što bi odgovorili te su tako Boga osudili.

Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

Dok su oni govorili s Jobom, Elihu je šutio, jer su oni bili stariji od njega.

Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

Ali kad vidje da ona tri čovjeka nisu više imala odgovora u ustima, planu od srdžbe.

Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

I progovorivši, Elihu, sin Barakeelov, iz Buza, reče: "Po godinama svojim još mlad sam ja, a u duboku vi ste ušli starost; bojažljivo se zato ja ustezah znanje svoje pokazati pred vama.

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

Mišljah u sebi: 'Govorit će starost, mnoge godine pokazat će mudrost.'

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

Uistinu, dah neki u ljudima, duh Svesilnog mudrim čini čovjeka.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

Dob poodmakla ne daje mudrosti a niti starost pravednosti uči.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

Zato vas molim, poslušajte mene da vam i ja znanje svoje izložim.

A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

S pažnjom sam vaše besjede pratio i razloge sam vaše saslušao dok ste tražili što ćete kazati.

Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

Na vama moja sva bijaše pažnja, al' ne bi nikog da Joba pobije ni da mu od vas tko riječ opovrgne.

A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

Nemojte reći: 'Na mudrost smo naišli! Bog će ga pobit jer čovjek ne može.'

Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

Nije meni on besjedu upravio: odvratit mu neću vašim riječima.

Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

Poraženi, otpovrgnut ne mogu, riječi zapeše u grlu njihovu.

Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

Čekao sam! Al', gle, oni ne zbore. Umukoše, ni riječ više da kažu!

Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

Na meni je da progovorim sada, znanje ću svoje i ja izložiti.

Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

Riječi mnoge u meni naviru dok iznutra moj duh mene nagoni.

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

Gle, nutrina mi je k'o mošt zatvoren, k'o nova će se raspući mješina.

Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

Da mi odlane, govorit ću stoga, otvorit ću usne i odvratit' vama.

Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

Nijednoj strani priklonit se neću niti laskat ja namjeravam kome.

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

Laskati ja ne umijem nikako, jer smjesta bi me Tvorac moj smaknuo.

Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.