Job 12

Odpověděv pak Job, řekl:

V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.

I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?

Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.

Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.

Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.

Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.

Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.

Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?

V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.

Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?

Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.

Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.

Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.

Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.

U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.

On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.

Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.

On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.

On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.

On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.

On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.

On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.

On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,

Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.