Psalms 35

Av David. Trett, Herre, med dem som tretter med mig! Strid mot dem som strider mot mig!

Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

Grip skjold og verge og reis dig til hjelp for mig!

Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

Dra spydet frem og steng veien for mine forfølgere! Si til min sjel: Jeg er din frelse!

Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

La dem blues og bli til skamme som står mig efter livet! La dem vike tilbake med skam som tenker ondt imot mig!

Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

La dem bli som agner for vinden, og Herrens engel støte dem bort!

Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

La deres vei bli mørk og glatt, og Herrens engel forfølge dem!

Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

For uten årsak har de lønnlig gjort i stand sin garngrav for mig, uten årsak har de gravd en grav for mitt liv.

Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

La ødeleggelse komme over ham, uten at han merker det, og la hans garn som han lønnlig har utlagt, fange ham, la ham falle i det til sin ødeleggelse!

Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

Da skal min sjel glede sig i Herren, fryde sig i hans frelse;

Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

alle mine ben skal si: Herre, hvem er som du, du som frir den elendige fra den som er ham for sterk, og den elendige og fattige fra den som plyndrer ham?

A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

Der opstår urettferdige vidner, de spør mig om det jeg ikke vet.

Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

De gjengjelder mig godt med ondt; min sjel er forlatt.

Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

Og jeg, jeg klædde mig i sørgeklær, da de var syke; jeg plaget min sjel med faste, og min bønn vendte tilbake til min barm.

Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

Jeg gikk omkring, som om det var min venn, min bror; jeg gikk nedbøiet i sørgeklær som en som sørger over sin mor.

Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

Men nu da jeg vakler, gleder de sig og flokker sig sammen; skarns-folk flokker sig om mig uten at jeg visste det; de sønderriver og hviler ikke.

Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

Som skamløse som spotter for et stykke brød, skjærer de tenner imot mig.

S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

Herre, hvor lenge vil du se til? Fri min sjel ut fra deres ødeleggelser, mitt eneste fra de unge løver.

Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

Jeg vil prise dig i en stor forsamling, love dig blandt meget folk.

I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

La ikke dem glede sig over mig, som uten grunn er mine fiender! La ikke dem som hater mig uten årsak, blinke med øiet!

Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

For de taler ikke fred, men optenker svik mot de stille i landet.

Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

Og de lukker sin munn vidt op imot mig, de sier: Ha, ha! Der ser vårt øie!

Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

Du ser det, Herre, ti ikke! Herre, vær ikke langt borte fra mig!

Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

Våkn op og bli våken for å gi mig rett, min Gud og Herre, for å føre min sak!

Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

Døm mig efter din rettferdighet, Herre min Gud, og la dem ikke glede sig over mig!

Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

La dem ikke si i sitt hjerte: Ha! Efter ønske! La dem ikke si: Vi har opslukt ham!

Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

La alle dem få skam og bli til skamme som gleder sig ved min ulykke! La dem som ophøier sig over mig, klæs i skam og skjensel!

Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

La dem juble og glede sig som unner mig min rett, og la dem alltid si: Høilovet være Herren, som unner sin tjener at det går ham vel!

Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

Da skal min tunge synge om din rettferdighet, hele dagen om din pris.

I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.