Job 10

L’anima mia prova disgusto della vita; vo’ dar libero corso al mio lamento, vo’ parlar nell’amarezza dell’anima mia!

Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

Io dirò a Dio: "Non mi condannare! Fammi sapere perché contendi meco!"

Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

Ti par egli ben fatto d’opprimere, di sprezzare l’opera delle tue mani e di favorire i disegni de’ malvagi?

Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

Hai tu occhi di carne? Vedi tu come vede l’uomo?

Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

I tuoi giorni son essi come i giorni del mortale, i tuoi anni son essi come gli anni degli umani,

Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

che tu investighi tanto la mia iniquità, che t’informi così del mio peccato,

Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

pur sapendo ch’io non son colpevole, e che non v’è chi mi liberi dalla tua mano?

Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

Le tue mani m’hanno formato m’hanno fatto tutto quanto… e tu mi distruggi!

Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

Deh, ricordati che m’hai plasmato come argilla… e tu mi fai ritornare in polvere!

Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

Non m’hai tu colato come il latte e fatto rapprender come il cacio?

Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

Tu m’hai rivestito di pelle e di carne, e m’hai intessuto d’ossa e di nervi.

Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

Mi sei stato largo di vita e di grazia, la tua provvidenza ha vegliato sul mio spirito,

Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

ed ecco quello che nascondevi in cuore! Sì, lo so, questo meditavi:

Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

se avessi peccato, l’avresti ben tenuto a mente, e non m’avresti assolto dalla mia iniquità.

Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

Se fossi stato malvagio, guai a me! Se giusto, non avrei osato alzar la fronte, sazio d’ignominia, spettatore della mia miseria.

Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

Se l’avessi alzata, m’avresti dato la caccia come ad un leone e contro di me avresti rinnovato le tue maraviglie;

Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

m’avresti messo a fronte nuovi testimoni, e avresti raddoppiato il tuo sdegno contro di me; legioni su legioni m’avrebbero assalito.

Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

E allora, perché m’hai tratto dal seno di mia madre? Sarei spirato senza che occhio mi vedesse!

Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

Sarei stato come se non fossi mai esistito, m’avrebbero portato dal seno materno alla tomba!

A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

Non son forse pochi i giorni che mi restano? Cessi egli dunque, mi lasci stare, ond’io mi rassereni un poco,

Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

prima ch’io me ne vada, per non più tornare, nella terra delle tenebre e dell’ombra di morte:

Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

terra oscura come notte profonda, ove regnano l’ombra di morte ed il caos, il cui chiarore è come notte oscura".

Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.