Job 12

Job progovori i reče:

Odpověděv pak Job, řekl:

"Uistinu, vi ste cvijet naroda, sa vama će izumrijeti mudrost.

V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.

Al' i ja znam k'o i vi misliti, ni u čemu od vas gori nisam: tko za stvari takve ne bi znao?

I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?

Prijateljima sam svojim ja na podsmijeh što zazivam Boga da mi odgovori! Na podsmijeh ja sam - pravednik neporočan!

Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.

Prezirat' je nesretnika - sretni misle, udariti treba onog što posrće!

Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.

Dotle su na miru šatori pljačkaša, izazivači Boga žive bezbrižno kao da Boga u šaci svojoj drže!

Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.

Ali pitaj zvijeri, i poučit će te; ptice nebeske pitaj, i razjasnit će ti.

Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.

Gušteri zemlje to će ti protumačit', ribe u moru ispripovjedit će ti.

Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.

Od stvorenja sviju, koje ne bi znalo da je sve to Božja ruka učinila?!

Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?

U ruci mu leži život svakog bića i dah životvorni svakog ljudskog tijela.

V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.

Zar uhom mi ne sudimo besjedu k'o što kušamo nepcem okus jela?

Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?

Sjedine mudrost donose čovjeku, a s vijekom dugim umnost mu dolazi.

Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.

Ali u Njemu mudrost je i snaga, u Njemu savjet je i sva razumnost.

Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.

Što razgradi, sagradit neće nitko, kog zatvori, nitko ne oslobađa.

Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.

Ustavi li vodu, suša nastaje; pusti li je, svu zemlju ispremetne.

Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.

Jer u njemu je snaga i sva mudrost, njegov je prevareni i varalica.

U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.

On savjetnike lišava razbora, suce pametne udara bezumljem.

On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.

On otpasuje pojas kraljevima i užetom im vezuje bokove.

Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.

On bosonoge tjera svećenike i mogućnike sa vlasti obara.

On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.

On diže riječ iz usta rječitima i starcima pravo rasuđivanje.

On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.

On sasiplje prezir po plemićima i junacima bedra raspasuje.

On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.

On dubinama razotkriva tmine i sjenu smrtnu na svjetlo izvodi.

On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.

On diže narod pa ga uništava, umnoži ga a potom iskorijeni.

On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.

On zaluđuje vladare naroda te po bespuću lutaju pustinjskom

On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,

i pipaju u tmini bez svjetlosti glavinjajući poput pijanaca.

Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.