Job 11

Sofar iz Naama progovori tad i reče:

A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

"Zar na riječi mnoge da se ne odvrati? Zar će se brbljavac još i opravdati?

Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

Zar će tvoje trice ušutkati ljude, zar će ruganje ostat' neizrugano?

Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

Rekao si: 'Nauk moj je neporočan, u očima tvojim čist sam i bez ljage.'

Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

Ali kada bi Bog htio progovorit' i otvorit usta da ti odgovori

Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

kada bi ti tajne mudrosti otkrio koje um nijedan ne može doumit', znao bi da ti za grijehe račun ište.

Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

Možeš li dubine Božje proniknuti, dokučiti savršenstvo Svesilnoga?

Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

Od neba je više: što još da učiniš? Od Šeola dublje: što još da mudruješ?

Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

Duže je od zemlje - šire je od mora!

Delší jest míra její než země, a širší než moře.

Ako se povuče, ako te pograbi, ako na sud preda, tko će mu braniti?

Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

Jer on u čovjeku prozire prijevaru, vidi opačinu ako i ne gleda.

Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

Čovjek se bezuman obraća k pameti i divlji magarac uzdi se pokori.

Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

Ako li srce svoje ti uspraviš i ruke svoje pružiš prema njemu,

Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

ako li zloću iz ruku odbaciš i u šatoru svom ne daš zlu stana,

Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

čisto ćeš čelo moći tad podići, čvrst ćeš biti i bojati se nećeš.

Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

Svojih se kušnja nećeš sjećat' više kao ni vode koja je protekla.

Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

Jasnije će tvoj život sjat' no podne, tmina će se obratit' u svanuće.

K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

U uzdanju svom živjet ćeš sigurno i zaštićen počivat ćeš u miru.

Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

Kad legneš, nitko te buniti neće; mnogi će tvoju tražiti naklonost.

A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

A zlikovcima ugasnut će oči, neće im više biti utočišta: izdahnut', bit će jedina im nada."

Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.