Job 14

homo natus de muliere brevi vivens tempore repletus multis miseriis

Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

quasi flos egreditur et conteritur et fugit velut umbra et numquam in eodem statu permanet

Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

et dignum ducis super huiuscemodi aperire oculos tuos et adducere eum tecum in iudicium

A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

quis potest facere mundum de inmundo conceptum semine nonne tu qui solus es

Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

breves dies hominis sunt numerus mensuum eius apud te est constituisti terminos eius qui praeterire non poterunt

Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

recede paululum ab eo ut quiescat donec optata veniat sicut mercennarii dies eius

Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

lignum habet spem si praecisum fuerit rursum virescit et rami eius pullulant

O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

si senuerit in terra radix eius et in pulvere emortuus fuerit truncus illius

By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

ad odorem aquae germinabit et faciet comam quasi cum primum plantatum est

Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

homo vero cum mortuus fuerit et nudatus atque consumptus ubi quaeso est

Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

quomodo si recedant aquae de mari et fluvius vacuefactus arescat

Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

sic homo cum dormierit non resurget donec adteratur caelum non evigilabit nec consurget de somno suo

Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

quis mihi hoc tribuat ut in inferno protegas me ut abscondas me donec pertranseat furor tuus et constituas mihi tempus in quo recorderis mei

Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.

putasne mortuus homo rursum vivet cunctis diebus quibus nunc milito expecto donec veniat inmutatio mea

Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

vocabis et ego respondebo tibi operi manuum tuarum porriges dexteram

Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

tu quidem gressus meos dinumerasti sed parces peccatis meis

Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

signasti quasi in sacculo delicta mea sed curasti iniquitatem meam

Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

mons cadens defluet et saxum transfertur de loco suo

Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

lapides excavant aquae et adluvione paulatim terra consumitur et homines ergo similiter perdes

Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

roborasti eum paululum ut in perpetuum pertransiret inmutabis faciem eius et emittes eum

Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

sive nobiles fuerint filii eius sive ignobiles non intelleget

Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

attamen caro eius dum vivet dolebit et anima illius super semet ipso lugebit

Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.