Job 14

L'homme né de la femme! Sa vie est courte, sans cesse agitée.

Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

Il naît, il est coupé comme une fleur; Il fuit et disparaît comme une ombre.

Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

Et c'est sur lui que tu as l'oeil ouvert! Et tu me fais aller en justice avec toi!

A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

Comment d'un être souillé sortira-t-il un homme pur? Il n'en peut sortir aucun.

Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

Si ses jours sont fixés, si tu as compté ses mois, Si tu en as marqué le terme qu'il ne saurait franchir,

Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

Détourne de lui les regards, et donne-lui du relâche, Pour qu'il ait au moins la joie du mercenaire à la fin de sa journée.

Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

Un arbre a de l'espérance: Quand on le coupe, il repousse, Il produit encore des rejetons;

O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

Quand sa racine a vieilli dans la terre, Quand son tronc meurt dans la poussière,

By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

Il reverdit à l'approche de l'eau, Il pousse des branches comme une jeune plante.

Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

Mais l'homme meurt, et il perd sa force; L'homme expire, et où est-il?

Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

Les eaux des lacs s'évanouissent, Les fleuves tarissent et se dessèchent;

Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

Ainsi l'homme se couche et ne se relèvera plus, Il ne se réveillera pas tant que les cieux subsisteront, Il ne sortira pas de son sommeil.

Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

Oh! si tu voulais me cacher dans le séjour des morts, M'y tenir à couvert jusqu'à ce que ta colère fût passée, Et me fixer un terme auquel tu te souviendras de moi!

Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.

Si l'homme une fois mort pouvait revivre, J'aurais de l'espoir tout le temps de mes souffrances, Jusqu'à ce que mon état vînt à changer.

Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

Tu appellerais alors, et je te répondrais, Tu languirais après l'ouvrage de tes mains.

Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

Mais aujourd'hui tu comptes mes pas, Tu as l'oeil sur mes péchés;

Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

Mes transgressions sont scellées en un faisceau, Et tu imagines des iniquités à ma charge.

Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

La montagne s'écroule et périt, Le rocher disparaît de sa place,

Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

La pierre est broyée par les eaux, Et la terre emportée par leur courant; Ainsi tu détruis l'espérance de l'homme.

Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

Tu es sans cesse à l'assaillir, et il s'en va; Tu le défigures, puis tu le renvoies.

Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

Que ses fils soient honorés, il n'en sait rien; Qu'ils soient dans l'abaissement, il l'ignore.

Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

C'est pour lui seul qu'il éprouve de la douleur en son corps, C'est pour lui seul qu'il ressent de la tristesse en son âme.

Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.