Psalms 9

Davidin Psalmi, kauniista nuoruudesta, edelläveisaajalle. Minä kiitän Herraa kaikesta sydämestäni, ja luettelen kaikki sinun ihmees.

Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův.

Minä iloitsen ja riemuitsen sinussa, ja veisaan kiitosta sinun nimelles, sinä kaikkein ylimmäinen,

Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.

Ettäs minun viholliseni olet ajanut takaperin: he lankesivat ja hukkuivat sinun etees.

Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,

Sillä sinä saatat minun oikeuteni ja asiani toimeen: sinä istuit istuimelle, vanhurskauden tuomari.

Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.

Sinä nuhtelet pakanoita, ja kadotat jumalattomat: sinä pyyhit heidän nimensä pois aina ja ijankaikkisesti.

Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.

Vihollisten hävitykset ovat lopetetut ijäisesti, ja kaupungit sinä kukistit heidän muistonsa on heidän kanssansa kadonnut.

Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.

Mutta Herra pysyy ijankaikkisesti: hän on valmistanut istuimensa tuomioon.

Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.

Ja hän tuomitsee maan piirin vanhurskaudessa, ja hallitsee kansat oikein.

Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.

Ja Herra on köyhän turva: hän on turva hädän aikana.

Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.

Sentähden he sinuun toivovat, jotka sinun nimes tuntevat; sillä et sinä niitä hylkää, jotka sinua, Herra, etsivät.

Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.

Veisatkaat Herralle, joka Zionissa asuu: julistakaat kansoissa hänen tekonsa.

I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.

Sillä se joka kostaa verenvikoja, muistaa heitä, eikä unohda köyhäin parkumista.

Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.

Herra ole minulle armollinen, katso minun ahdistustani niiltä, jotka minua vihaavat, sinä joka ylennät minun surman porteista;

Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.

Että minä luettelisin kaikki sinun kiitokses Zionin tytärten porteissa, ja iloitsisin sinun avustas.

Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,

Pakanat ovat vajonneet siihen hautaan, jonka he valmistivat: heidän jalkansa on käsitetty siinä verkossa, jonka he virittivät.

Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.

Niin ymmärretään Herran tekevän oikeuden, koska jumalatoin juuri omissa kättensä töissä käsitetään; se on tutkisteltava asia, Sela!

Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.

Jospa jumalattomat palajaisivat helvettiin, ja kaikki pakanat, jotka Jumalan unohtavat.

Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.

Sillä ei hän köyhää peräti unohda, ja raadollisten toivo ei huku ijankaikkisesti.

Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.

Nouse, Herra, ettei ihminen saisi valtaa: anna kaikki pakanat edessäs tuomittaa.

Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.

Herra, anna heille opettaja, että pakanat tuntisivat itsensä ihmisiksi, Sela!

Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou. [ (Psalms 9:21) Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah. ]