Psalms 2

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

 Varför larma hedningarna  och tänka folken fåfänglighet?

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

 Jordens konungar resa sig upp,  och furstarna rådslå med varandra,  mot HERREN och hans smorde:

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

 »Låt oss slita sönder deras bojor  och kasta deras band ifrån oss.»

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

 Han som bor i himmelen ler,  HERREN bespottar dem.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

 Då talar han till dem i sin vrede,  och i sin förgrymmelse förskräcker han dem:

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

 »Jag själv har insatt min konung  på Sion, mitt heliga berg.»

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

 Jag vill förtälja om vad beslutet är;  HERREN sade till mig:  »Du är min son,  jag har i dag fött dig.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

 Begär av mig,  så skall jag giva dig hedningarna till arvedel  och jordens ändar till egendom.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

 Du skall sönderslå dem med järnspira,  såsom lerkärl skall du krossa dem.»

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

 Så kommen nu till förstånd, I konungar;  låten varna eder, I domare på jorden.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

 Tjänen HERREN med fruktan,  och fröjden eder med bävan.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

 Hyllen sonen, så att han icke vredgas  och I förgåns på eder väg;  ty snart kunde hans vrede upptändas.  Saliga äro alla de som taga sin tillflykt till honom.