Psalms 17

Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

En bön av David.  Hör, o HERRE, en rättfärdig sak,  akta på mitt rop,      lyssna till min bön;  den kommer icke ifrån falska läppar.

Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

 Av dig må jag få min rätt;  dina ögon må skåda vad rättvist är.

Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

 Du prövar mitt hjärta,      du utrannsakar mig, men du finner intet;  ingen ond tanke går ut ur min mun.

Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

 Efter dina läppars ord,      och vad människor än må göra,  tager jag mig till vara      för våldsverkares stigar.

Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

 Mina steg hålla sig stadigt      på dina vägar,  mina fötter vackla icke.

Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

 Så åkallar jag nu dig,      ty du, Gud, skall svara mig;  böj ditt öra till mig,      hör mitt tal.

Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

 Bevisa din underbara nåd,      du som frälsar undan motståndarna      dem som taga sin tillflykt till din högra hand.

Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

 Bevara mig såsom en ögonsten,  beskärma mig under dina vingars skugga

Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

 för de ogudaktiga,      som vilja fördärva mig,  för mina dödsfiender,      som omringa mig.

Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

 Sitt hjärta förstocka de;  med sin mun tala de stora ord.

Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

 Nu äro de omkring mig, var vi gå,  deras ögon speja efter      huru de skola böja mig till jorden.

Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

 Ja, denne är lik ett lejon      som längtar efter rov,  lik ett ungt lejon      som ligger i försåt.

Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

 Stå upp, HERRE;      träd emot honom, slå honom ned,  rädda med ditt svärd      min själ från den ogudaktige,

Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

 ja, med din hand, från människorna, HERRE,  från denna världens människor,      som hava sin del i detta livet,  och vilkas buk du fyller med dina håvor,      som hava söner i mängd  och lämna sitt överflöd åt sina barn.

Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.

 Men jag skall skåda      ditt ansikte i rättfärdighet;  när jag uppvaknar,      vill jag mätta mig av din åsyn.