Psalms 2

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Miksi pakanat kiukuitsevat, ja kansat turhia ajattelevat?

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Maan kuninkaat hankitsevat itseänsä, ja päämiehet keskenänsä neuvoa pitävät Herraa ja hänen voideltuansa vastaan.

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

Katkaiskaamme heidän siteensä, ja heittäkäämme meistä pois heidän köytensä.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Mutta joka taivaissa asuu, nauraa heitä: Herra pilkkaa heitä.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Kerran hän puhuu heille vihoissansa, ja hirmuisuudessansa peljättää heitä.

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

Mutta minä asetin kuninkaani Zioniin, pyhälle vuorelleni.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Minä tahdon saarnata senkaltaisesta säädystä, josta Herra minulle sanoi: Sinä olet minun poikani, tänäpänä minä sinun synnytin.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Ano minulta, niin minä annan pakanat perinnökses ja maailman ääret omakses.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Sinun pitää särkemän heitä rautaisella valtikalla, ja niinkuin savisen astian heitä murentaman.

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Nyt te kuninkaat, siis ymmärtäkäät, ja te maan tuomarit, antakaat teitänne kurittaa.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Palvelkaat Herraa pelvossa, ja iloitkaat vavistuksessa.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Antakaat suuta pojalle, ettei hän vihastuisi, ja te hukkuisitte tiellä; sillä hänen vihansa syttyy pian. Mutta autuaat ovat kaikki ne, jotka häneen uskaltavat.