Job 18

Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:

Så tog Sjuhiten Bildad til Orde og sagde:

Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.

"Så gør dog en Ende på dine Ord, kom til Fornuft og lad os tale!

Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.

Hvi skal vi regnes for Kvæg og stå som umælende i dine Øjne?

Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?

Du, som i Vrede sønderslider din Sjæl, skal for din Skyld Jorden blive øde og Klippen flyttes fra sit Sted?

Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.

Nej, den gudløses Lys bliver slukt, hans Ildslue giver ej Lys;

Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.

Lyset i hans Telt går ud, og hans Lampe slukkes for ham;

Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.

hans kraftige Skridt bliver korte, han falder for eget Råd;

Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.

thi hans Fod drives ind i Nettet, på Fletværk vandrer han frem,

Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.

Fælden griber om Hælen, Garnet holder ham fast;

Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.

Snaren er skjult i Jorden for ham og Saksen på hans Sti;

Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.

Rædsler skræmmer ham alle Vegne og kyser ham Skridt for Skridt:

Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.

Ulykken hungrer efter ham, Undergang lurer på hans Fald:

Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.

Dødens førstefødte æder hans Lemmer, æder hans Legemes Lemmer;

Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.

han rives bort fra sit Telt, sin Fortrøstning; den styrer hans Skridt til Rædslernes Konge;

V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.

i hans Telt har Undergang hjemme, Svovl strøs ud på hans Bolig;

Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.

nedentil tørrer hans Rødder, oventil visner hans Grene;

Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.

hans Minde svinder fra Jord, på Gaden nævnes ikke hans Navn;

Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.

man støder ham ud fra Lys i Mørket og driver ham bort fra Jorderig;

Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.

i sit Folk har han ikke Afkom og Æt, i hans Hjem er der ingen tilbage;

Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.

de i Vester stivner ved hans Skæbnedag, de i Øst bliver slagne af Rædsel.

Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.

Ja, således går det den lovløses Bolig, dens Hjem, der ej kender Gud!