Job 17

Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

Brudt er min Ånd, mine Dage slukt, og Gravene venter mig;

Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

visselig, Spot er min Del, og bittert er, hvad mit Øje må skue.

Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

Stil Sikkerhed for mig hos dig! Hvem anden giver mig Håndslag?

Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

Thi du lukked deres Hjerte for Indsigt, derfor vil du ikke ophøje dem;

Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

den, der forråder Venner til Plyndring, hans Sønners Øjne hentæres.

Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

Til Mundheld har du gjort mig for Folk, jeg er blevet et Jærtegn for dem;

Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

mit Øje er sløvet af Kvide, som Skygger er mine Lemmer til Hobe;

Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

retsindige stivner af Rædsel ved sligt, over vanhellig harmes den skyldfri,

Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

men den retfærdige holder sin Vej, en renhåndet vokser i Kraft.

Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

Men I, mød kun alle frem igen, en Vismand fnder jeg ikke iblandt jer!

Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

Mine Dage stunder mod Døden, brudt er mit Hjertes Ønsker;

Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

Natten gør jeg til Dag, Lyset for mig er Mørke;

Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

vil jeg håbe, får jeg dog Bolig i Døden, jeg reder i Mørket mit Leje,

Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

Graven kalder jeg Fader, Forrådnelsen Moder og Søster.

Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

Hvor er da vel mit Håb, og hvo kan øjne min Lykke?

Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

Mon de vil følge mig ned i Dødsriget, skal sammen vi synke i Støvet?