Matthew 20

Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.

Защото небесното царство прилича на стопанин, който излезе при зазоряване да наеме работници за лозето си.

Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.

И като се спазари с работниците за по един динарий на ден, ги прати на лозето си.

A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.

И като излезе около третия час, видя други, че стояха на пазара свободни;

I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.

и на тях каза: Идете и вие на лозето и каквото е право, ще ви дам. И те отидоха.

A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.

Пак, като излезе около шестия и около деветия час, направи същото.

Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?

А като излезе около единадесетия час, намери други, че стоят, и им каза: Защо стоите цял ден тук свободни?

Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.

Те му казаха: Защото никой не ни е наел. Каза им: Идете и вие на лозето (и каквото е право, ще получите).

Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.

Като се свечери, стопанинът на лозето каза на настойника си: Повикай работниците и им плати надницата, като започнеш от последните и свършиш с първите.

A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.

И така, дойдоха наетите около единадесетия час и получиха по един динарий.

Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.

А като дойдоха първите, си мислеха, че ще получат повече, но и те получиха по един динарий.

A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:

И като го получиха, зароптаха против стопанина, като казаха:

Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.

Тези последните работиха само един час и пак си ги приравнил с нас, които понесохме теготата на деня и жегата!

On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.

А той в отговор каза на един от тях: Приятелю, не те онеправдавам. Не се ли спазари с мен за един динарий?

Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.

Вземи си своето и си иди. Моята воля е да дам на този последния колкото и на теб.

Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?

Не ми ли е позволено да сторя със своето, каквото искам? Или твоето око е завистливо, защото аз съм добър?

Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

Така последните ще бъдат първи, а първите – последни.

A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim:

И когато Иисус се изкачваше към Ерусалим, взе дванадесетте ученици насаме и по пътя им каза:

Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt.

Ето, изкачваме се към Ерусалим и Човешкият Син ще бъде предаден на главните свещеници и книжниците; и те ще Го осъдят на смърт,

A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.

и ще Го предадат на езичниците, за да Му се подиграят, да Го бият и да Го разпънат; и на третия ден ще бъде възкресен.

Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho.

Тогава майката на Зеведеевите синове се приближи към Него заедно със синовете си, като Му се кланяше и искаше нещо от Него.

Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.

А Той каза: Какво искаш? Каза Му: Кажи тези мои двама сина да седнат – единият от дясната Ти страна, а другият от лявата Ти страна в Твоето царство.

Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.

А Иисус в отговор каза: Не знаете какво искате. Можете ли да пиете чашата, която Аз имам да пия, (и да се кръстите с кръщението, с което Аз се кръщавам)? Казаха Му: Можем.

Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.

Той им каза: Моята чаша наистина ще пиете (и с кръщението, с което Аз се кръщавам, ще се кръстите), но да седнете от дясната Ми страна и от лявата Ми страна не е Мое да дам, а ще се даде на онези, за които е било приготвено от Моя Отец.

A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry.

А когато десетимата чуха това, възнегодуваха против двамата братя.

Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.

Но Иисус ги повика и каза: Вие знаете, че управителите на народите господаруват над тях и големците им властват над тях.

Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.

Но между вас няма да бъде така; а който иска да стане велик между вас, ще ви бъде служител;

A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník;

и който иска да бъде пръв между вас, ще ви бъде слуга;

Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.

също както и Човешкият Син не дойде да Му служат, а да служи и да даде живота Си откуп за мнозина.

A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.

И когато излизаха от Ерихон, голямо множество Го следваше.

A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.

И ето, двама слепи, седящи край пътя, като чуха, че Иисус минавал, извикаха, казвайки: Смили се над нас, Господи, Сине Давидов!

Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.

А множеството ги мъмреше, за да млъкнат; но те още по-силно викаха, казвайки: Смили се над нас, Господи, Сине Давидов!

I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil?

И така, Иисус се спря, повика ги и каза: Какво искате да ви сторя?

Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.

Казват Му: Господи, да се отворят очите ни!

I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.

А Иисус ги съжали, допря се до очите им и те веднага прогледнаха и Го последваха.