Psalms 26

(Af David.) Skaf mig ret, o HERRE, thi jeg vandrer i Uskyld, stoler på HERREN uden at vakle.

Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.

Ransag mig, HERRE, og prøv mig, gransk mine Nyrer og mit Hjerte;

Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.

thi din Miskundhed står mig for Øje, jeg vandrer i din Sandhed.

Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.

Jeg tager ej Sæde blandt Løgnere, blandt falske kommer jeg ikke.

S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.

Jeg hader de ondes Forsamling, hos gudløse sidder jeg ej.

V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.

Jeg tvætter mine Hænder i Renhed, at jeg kan vandre omkring dit Alter, HERRE,

Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,

for at istemme Takkesang, fortælle om alle dine Undere.

Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.

HERRE, jeg elsker dit Hus, det Sted, hvor din Herlighed bor.

Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.

Bortriv ikke min Sjæl med Syndere, mit Liv med blodstænkte Mænd,

Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,

i hvis Hænder er Skændselsdåd, hvis højre er fuld af Bestikkelse.

V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.

Jeg har jo vandret i Uskyld, forløs mig og vær mig nådig!

Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.

Min Fod står på den jævne Grund, i Forsamlinger vil jeg love HERREN.

Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.