Psalms 90

Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

Ya Rab, barınak oldun bize Kuşaklar boyunca.

Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

Dağlar var olmadan, Daha evreni ve dünyayı yaratmadan, Öncesizlikten sonsuzluğa dek Tanrı sensin.

Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

İnsanı toprağa döndürürsün, “Ey insanoğulları, toprağa dönün!” diyerek.

Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

[] Çünkü senin gözünde bin yıl Geçmiş bir gün, dün gibi, Bir gece nöbeti gibidir.

Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

İnsanları bir düş gibi siler, süpürürsün, Sabah biten ot misali:

Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

Sabah filizlenir, büyür, Akşam solar, kurur.

Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.

Eriyip bitiyoruz senin öfkenden, Kızgınlığından dehşete düşüyoruz.

Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

Suçlarımızı önüne, Gizli günahlarımızı yüzünün ışığına çıkardın.

Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

Gazabından kısalıyor günlerimiz, Bir soluk gibi tükeniyor yıllarımız.

Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

Ömrümüz yetmiş yıl sürüyor, Bilemedin seksen, o da sağlıklıysak; En güzel yıllar da zahmetle, kederle geçiyor, Çabucak bitiyor, uçup gidiyoruz.

Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

Kim bilir gazabının gücünü? Çünkü öfken sana duyulan korku kadar güçlüdür.

Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

Bu yüzden günlerimizi saymayı bize öğret ki, Bilgelik kazanalım.

Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

Vazgeç, ya RAB! Öfken ne zamana dek sürecek? Acı kullarına!

Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

Sabah bizi sevginle doyur, Ömrümüz boyunca sevinçle haykıralım.

Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

Kaç gün bizi sıkıntıya soktunsa, Kaç yıl çile çektirdinse, O kadar sevindir bizi.

Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

Yaptıkların kullarına, Görkemin onların çocuklarına görünsün.

Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

Tanrımız Rab bizden hoşnut kalsın. Ellerimizin emeğini boşa çıkarma. Evet, ellerimizin emeğini boşa çıkarma.