II Corinthians 6

Protož napomáhajíce, i napomínáme vás, abyste milosti Boží nadarmo nebrali,

Men som Medarbejdere formane vi også til, at I ikke forgæves må have modtaget Guds Nåde;

(Neboť praví Bůh: V čas příhodný uslyšel jsem tě a v den spasení spomohl jsem tobě. Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení.)

(han siger jo: "På en behagelig Tid bønhørte jeg dig, og på en Frelsens Dag hjalp jeg dig." Se, nu er det en velbehagelig Tid, se, nu er det en Frelsens Dag;)

Žádného v ničemž nedávajíce pohoršení, aby byla bez úhony služba naše;

og vi give ikke i nogen Ting noget Anstød, for at Tjenesten ikke skal blive lastet;

Ale ve všem se chovajíce jakožto Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostatcích, v úzkostech,

men i alting anbefale vi som Guds Tjenere os selv ved stor Udholdenhed i Trængsler, i Nød, i Angster,

V ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracech, v bdění, v postech,

under Slag, i Fængsler, under Oprør, under Besværligheder, i Nattevågen, i Faste,

V čistotě, v umění, v dlouhočekání, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné,

ved Renhed, ved Kundskab, ved Langmodighed, ved Velvillighed, ved den Helligånd, ved uskrømtet Kærlighed,

V slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění spravedlnosti, napravo i nalevo,

ved Sandheds Ord, ved Guds Kraft, ved Retfærdighedens Våben både til Angreb og Forsvar;

Skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jakožto bludní, a jsouce pravdomluvní,

ved Ære og Vanære, ved ondt Rygte og godt Rygte; som Forførere og dog sanddru;

Jakožto neznámí, a jsouce známí, jakožto umírající, a aj, živi jsme, jakožto potrestaní, a nezmordovaní,

som ukendte og dog velkendte; som døende, og se, vi leve; som de, der tugtes, dog ikke til Døde;

Jako smutní, avšak vždycky se radujíce, jako chudí, a mnohé zbohacujíce, jako nic nemajíce, avšak všemi věcmi vládnouce.

som bedrøvede, dog altid glade; som fattige, der dog gøre mange rige; som de, der intet have, og dog eje alt.

Ústa naše otevřína jsou k vám, ó Korinští, srdce naše rozšířeno jest.

Vor Mund er opladt over for eder, Korinthiere! vort Hjerte er udvidet.

Nejste v nás souženi, než souženi jste v srdcích vašich.

I have ikke snæver Plads i os, men der er snæver Plads i eders Hjerter.

O takovéžť odplaty žádám od vás, jakožto synům pravím: Rozšiřte se i vy.

Men ligeså til Gengæld (jeg taler som til mine Børn), må også I udvide eders Hjerter!

A netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi?

Drager ikke i ulige Åg med vantro; thi hvad Fællesskab har Retfærdighed og Lovløshed? eller hvad Samfund har Lys med Mørke?

A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věřícímu s nevěřícím?

Hvad Samklang er der mellem Kristus og Belial? eller hvad Delagtighed har en troende med en vantro?

A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakož pověděl Bůh: Že přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.

Hvad Samstemning har Guds Tempel med Afguder? Thi vi ere den levende Guds Tempel, ligesom Gud har sagt: "Jeg vil bo og vandre iblandt dem, og jeg vil være deres Gud, og de skulle være mit Folk."

A protož vyjdětež z prostředku jejich a oddělte se od nich, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás.

"Derfor går ud fra dem og udskiller eder fra dem, siger Herren, og rører ikke noget urent; og jeg vil antage mig eder,"

A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.

"og jeg vil være eders Fader, og I skulle være mine Sønner og Døtre, siger Herren, den Almægtige."