Mark 7

Skupe se oko njega farizeji i neki od pismoznanaca koji dođoše iz Jeruzalema.

I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

I opaze da neki njegovi učenici jedu kruh nečistih, to jest neopranih ruku.

A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.

A farizeji i svi Židovi ne jedu ako prije temeljito ne operu ruke; drže se predaje starih.

Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

Niti s trga što jedu ako prije ne operu. Mnogo toga još ima što zbog predaje drže: pranje čaša, vrčeva i lonaca.

A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

Zato farizeji i pismoznanci upitaju Isusa: "Zašto tvoji učenici ne postupaju po predaji starih, nego nečistih ruku blaguju?"

Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

A on im reče: "Dobro prorokova Izaija o vama, licemjeri, kad napisa: Ovaj me narod usnama časti, a srce mu je daleko od mene.

On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

Uzalud me štuju naučavajući nauke - uredbe ljudske.

Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.

Napustili ste zapovijed Božju, a držite se predaje ljudske."

Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.

Još im govoraše: "Lijepo! Dokidate Božju zapovijed da biste sačuvali svoju predaju.

I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.

Mojsije doista reče: Poštuj oca svoga i majku svoju. I: Tko prokune oca ili majku, smrću neka se kazni.

Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.

A vi velite: 'Rekne li tko ocu ili majci: Pomoć koja te od mene ide neka bude 'korban', to jest sveti dar',

Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,

takvome više ne dopuštate ništa učiniti za oca ili majku.

A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,

Tako dokidate riječ Božju svojom predajom, koju sami sebi predadoste. I još štošta tomu slično činite."

Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

Tada ponovno dozove mnoštvo i stane govoriti: "Poslušajte me svi i razumijte!

I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

Ništa što izvana ulazi u čovjeka ne može ga onečistiti, nego što iz čovjeka izlazi - to ga onečišćuje.

Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.

Tko ima uši da čuje, neka čuje!"

Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

I kad od mnoštva uđe u kuću, upitaše ga učenici za prispodobu.

A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

I reče im: "Tako? Ni vi ne razumijete? Ne shvaćate li da čovjeka ne može onečistiti što u nj ulazi

I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?

jer mu ne ulazi u srce, nego u utrobu te izlazi u zahod?" Tako on očisti sva jela.

Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

Još dometnu: "Što iz čovjeka izlazi, te onečišćuje čovjeka.

Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.

Ta iznutra, iz srca čovječjega, izlaze zle namisli, bludništva, krađe, ubojstva,

Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

preljubi, lakomstva, opakosti, prijevara, razuzdanost, zlo oko, psovka, uznositost, bezumlje.

Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

Sva ta zla iznutra izlaze i onečišćuju čovjeka."

Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.

Odande otiđe u kraj tirski. I uđe u neku kuću. Htio je da nitko ne sazna, ali se nije mogao sakriti,

A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.

nego odmah doču žena koje kćerkica imaše duha nečistoga. Ona dođe i pade mu pred noge.

Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.

A žena bijaše Grkinja, Sirofeničanka rodom. I moljaše ga da joj iz kćeri istjera zloduha.

(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.

A on joj govoraše: "Pusti da se prije nasite djeca! Ne priliči uzeti kruh djeci i baciti ga psićima."

Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.

A ona će mu: "Da, Gospodine! Ali i psići ispod stola jedu od mrvica dječjih."

A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.

Reče joj: "Zbog te riječi idi, izišao je iz tvoje kćeri zloduh."

I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.

I ode kući te nađe dijete gdje leži na postelji, a zloduh je bio izišao.

I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.

Zatim se ponovno vrati iz krajeva tirskih pa preko Sidona dođe Galilejskom moru, u krajeve dekapolske.

Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

Donesu mu nekoga gluhog mucavca pa ga zamole da stavi na nj ruku.

I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

On ga uzme nasamo od mnoštva, utisne svoje prste u njegove uši, zatim pljune i dotakne se njegova jezika.

A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

Upravi pogled u nebo, uzdahne i kaže mu: "Effata!" - to će reći: "Otvori se!"

A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.

I odmah mu se otvoriše uši i razdriješi spona jezika te stade govoriti razgovijetno.

A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

A Isus im zabrani da nikome ne kazuju. No što im je on više branio, oni su to više razglašavali

I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.

i preko svake mjere zadivljeni govorili: "Dobro je sve učinio! Gluhima daje čuti, nijemima govoriti!"

A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.