Psalms 90

90:1

(По слав. 89) Молитва на Божия човек Мойсей. Господи, Ти си ни бил прибежище във всички поколения.

Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

90:2

Преди да се родят планините и да си създал земята и света, от вечността до вечността Ти си Бог.

Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

90:3

Връщаш човека в пръстта и казваш: Върнете се, човешки синове!

Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

90:4

Защото хиляда години в Твоите очи са като вчерашния ден, който премина, или като нощна стража.

Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

90:5

Завличаш ги като порой, те са като сън, сутрин са като трева, която никне.

Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

90:6

Сутрин цъфти и пониква, вечер се окосява и изсъхва,

Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

90:7

защото изчезваме от Твоя гняв и ужасени сме от яростта Ти.

Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.

90:8

Поставил си безчестията ни пред Себе Си, тайните ни грехове — в светлината на лицето Си.

Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

90:9

Защото всичките ни дни отминават в гнева Ти, прекарваме годините си като въздишка.

Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.