Psalms 132

(По слав. 131) Песен на изкачванията. Спомни си, ГОСПОДИ, на Давид всичките му усилия:

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

как се закле на ГОСПОДА и обеща на Силния Яковов:

Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

Наистина няма да вляза в шатрата на дома си, няма да се кача на постелката на леглото си,

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

няма да дам сън на очите си, нито дрямка на клепачите си,

Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

докато не намеря място за ГОСПОДА, обиталища за Силния Яковов!

Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

Ето, ние чухме за него в Ефрата, намерихме го в полетата на Яар.

Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

Нека влезем в Неговите обиталища, нека се поклоним при подножието на краката Му!

Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

Стани, ГОСПОДИ, и влез в покоя Си — Ти и ковчегът на Твоята сила!

Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

Нека свещениците Ти бъдат облечени с правда и светиите Ти нека ликуват!

Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

Заради слугата Си Давид не отхвърляй лицето на помазаника Си!

Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

ГОСПОД се закле на Давид в истина и няма да се отвърне от нея: Ще поставя на престола ти от плода на тялото ти.

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

Ако синовете ти пазят завета Ми и свидетелствата Ми, които ще ги науча, и техните синове ще седят на престола ти навеки.

Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

Защото ГОСПОД избра Сион, пожела го за Свое обиталище:

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

Това е Моят покой навеки, тук ще обитавам, защото го пожелах.

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

Ще благословя изобилно храната му, ще наситя бедните му с хляб.

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

Ще облека и свещениците му в спасение и светиите му ще ликуват.

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

Там ще направя да изникне рог на Давид; приготвил съм светилник за помазаника Си.

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Враговете му ще облека с позор, а на него ще блести короната му.

Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.