Psalms 90

Ya Rab, barınak oldun bize Kuşaklar boyunca.

Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

Dağlar var olmadan, Daha evreni ve dünyayı yaratmadan, Öncesizlikten sonsuzluğa dek Tanrı sensin.

Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

İnsanı toprağa döndürürsün, “Ey insanoğulları, toprağa dönün!” diyerek.

Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

[] Çünkü senin gözünde bin yıl Geçmiş bir gün, dün gibi, Bir gece nöbeti gibidir.

Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

İnsanları bir düş gibi siler, süpürürsün, Sabah biten ot misali:

Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

Sabah filizlenir, büyür, Akşam solar, kurur.

Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

Eriyip bitiyoruz senin öfkenden, Kızgınlığından dehşete düşüyoruz.

Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.

Suçlarımızı önüne, Gizli günahlarımızı yüzünün ışığına çıkardın.

Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

Gazabından kısalıyor günlerimiz, Bir soluk gibi tükeniyor yıllarımız.

Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

Ömrümüz yetmiş yıl sürüyor, Bilemedin seksen, o da sağlıklıysak; En güzel yıllar da zahmetle, kederle geçiyor, Çabucak bitiyor, uçup gidiyoruz.

Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

Kim bilir gazabının gücünü? Çünkü öfken sana duyulan korku kadar güçlüdür.

Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

Bu yüzden günlerimizi saymayı bize öğret ki, Bilgelik kazanalım.

Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

Vazgeç, ya RAB! Öfken ne zamana dek sürecek? Acı kullarına!

Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

Sabah bizi sevginle doyur, Ömrümüz boyunca sevinçle haykıralım.

Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

Kaç gün bizi sıkıntıya soktunsa, Kaç yıl çile çektirdinse, O kadar sevindir bizi.

Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

Yaptıkların kullarına, Görkemin onların çocuklarına görünsün.

Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

Tanrımız Rab bizden hoşnut kalsın. Ellerimizin emeğini boşa çıkarma. Evet, ellerimizin emeğini boşa çıkarma.

Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.