Psalms 132

En vallfartssång.  Tänk, HERRE, David till godo,  på allt vad han fick lida,

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

 han som svor HERREN en ed  och gjorde ett löfte åt den Starke i Jakob;

Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

 »Jag skall icke gå in i den hydda där jag bor,  ej heller bestiga mitt viloläger,

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

 jag skall icke unna mina ögon sömn  eller mina ögonlock slummer,

Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

 förrän jag har funnit en plats åt HERREN,  en boning åt den Starke i Jakob.»

Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

 Ja, vi hörde därom i Efrata,  vi förnummo det i skogsbygden.

Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

 Låtom oss gå in i hans boning,  tillbedja vid hans fotapall.

Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

 Stå upp, HERRE, och kom till din vilostad,  du och din makts ark.

Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

 Dina präster vare klädda i rättfärdighet,  och dina fromma juble.

Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

 För din tjänare Davids skull  må du icke visa tillbaka din smorde.

Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

 HERREN har svurit David  en osviklig ed, som han icke skall rygga:  »Av ditt livs frukt skall jag sätta konungar på din tron.

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

 Om dina barn hålla mitt förbund  och hålla mitt vittnesbörd, som jag skall lära dem,  så skola ock deras barn till evig tid  få sitta på din tron.

Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

 Ty HERREN har utvalt Sion,  där vill han hava sin boning.

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

 Detta är min vilostad till evig tid;  här skall jag bo, ty till detta ställe har jag lust.

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

 Dess förråd skall jag rikligen välsigna,  åt dess fattiga skall jag giva bröd till fyllest.

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

 Dess präster skall jag kläda i frälsning,  och dess fromma skola jubla högt.

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

 Där skall jag låta ett horn skjuta upp åt David;  där har jag rett till en lampa åt min smorde.

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

 Hans fiender skall jag kläda i skam,  men på honom skall hans krona glänsa.»

Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.