Psalms 132

Cántico gradual. ACUÉRDATE, oh JEHOVÁ, de David, Y de toda su aflicción;

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

Que juró él á JEHOVÁ, Prometió al Fuerte de Jacob:

Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

No entraré en la morada de mi casa, Ni subiré sobre el lecho de mi estrado;

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

No daré sueño á mis ojos, Ni á mis párpados adormecimiento.

Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

Hasta que halle lugar para JEHOVÁ, Moradas para el Fuerte de Jacob.

Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

He aquí, en Ephrata oímos de ella: Hallamósla en los campos del bosque.

Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

Entraremos en sus tiendas; Encorvarnos hemos al estrado de sus pies.

Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

Levántate, oh JEHOVÁ, á tu reposo; Tú y el arca de tu fortaleza.

Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

Tus sacerdotes se vistan de justicia, Y regocíjense tus santos.

Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

Por amor de David tu siervo No vuelvas de tu ungido el rostro.

Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

En verdad juró JEHOVÁ á David, No se apartará de ellos: Del fruto de tu vientre pondré sobre tu trono.

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

Si tus hijos guardaren mi alianza, Y mi testimonio que yo les enseñaré, Sus hijos también se sentarán sobre tu trono para siempre.

Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

Porque JEHOVÁ ha elegido á Sión; Deseóla por habitación para sí.

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

Éste es mi reposo para siempre: Aquí habitaré, porque la he deseado.

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

Á su mantenimiento daré bendición: Sus pobres saciaré de pan.

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

Asimismo vestiré á sus sacerdotes de salud, Y sus santos darán voces de júbilo.

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

Allí haré reverdecer el cuerno de David: He prevenido lámpara á mi ungido.

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Á sus enemigos vestiré de confusión: Mas sobre él florecerá su corona.

Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.