Psalms 144

Av David. Lovet være Herren, min klippe, han som oplærer mine hender til strid, mine fingrer til krig,

Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

min miskunn og min festning, min borg og min redningsmann, mitt skjold og den jeg tar min tilflukt til, den som tvinger mitt folk under mig.

Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

Herre, hvad er et menneske, at du kjenner ham, et menneskebarn, at du akter på ham!

Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

Et menneske er lik et åndepust, hans dager er som en skygge som farer forbi.

Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Herre, bøi din himmel og far ned, rør ved fjellene så de ryker!

Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

La lynet lyne og spred dem, send dine piler og skrem dem!

Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

Rekk ut dine hender fra det høie, fri mig og frels mig fra store vann, fra fremmedes hånd,

Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

de hvis munn taler svik, og hvis høire hånd er en løgnens hånd.

Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

Gud! En ny sang vil jeg synge dig, til tistrenget harpe vil jeg lovsynge dig,

Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

du som gir kongene frelse, som redder David, din tjener, fra det onde sverd.

Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

Frels mig og fri mig fra fremmedes hånd, de hvis munn taler svik, og hvis høire hånd er en løgnens hånd,

Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

forat våre sønner må være som planter, høit vokset i sin ungdom, våre døtre som hjørnestolper, hugget som til et slott,

Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

forat våre forrådshus må være fulle og gi av alle slag, at vårt småfe må øke sig i tusentall, ja i titusentall på våre gater,

Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

at våre kuer må ha kalv, at det ingen skade må være og intet tap og intet klageskrik på våre gater.

Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

Salig er det folk som det går således; salig er det folk hvis Gud Herren er.

Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.