Psalms 132

Grádicsok éneke. Emlékezzél meg, Uram, Dávid minden nyomorúságáról;

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

A ki megesküdt az Úrnak, fogadást tőn a Jákób Istenének:

Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

Nem megyek be sátoros házamba, nem hágok fel háló-nyoszolyámba;

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

Nem bocsátok álmot szemeimre s pilláimra szendert;

Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

Míg helyet nem találok az Úrnak, Jákób Istenének hajlékot!

Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

Ímé, hallottunk róla Efratában; rátaláltunk Jaar térségein:

Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

Hadd menjünk be az ő hajlékaiba, boruljunk le lábainak zsámolyához!

Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

Indulj Uram, a te nyugvóhelyedre: te és a te hatalmadnak ládája!

Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

Papjaid öltözködjenek igazságba, kegyeltjeid pedig örvendezzenek!

Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

Dávidért, a te szolgádért, ne fordulj el felkented színétől!

Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

Hűséget esküdött az Úr Dávidnak, nem tér el attól: Ágyékod gyümölcsét ültetem székedbe;

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

Ha megtartják fiaid szövetségemet és bizonyságomat, a melyekre megtanítom őket, fiaik is mindörökké székedben ülnek.

Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

Mert a Siont választotta ki az Úr, azt szerette meg magának lakhelyül:

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

Ez lesz nyugovóhelyem örökre; itt lakozom, mert ezt szeretem;

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

Eleséggel megáldom gazdagon, szegényeit jóltartom kenyérrel;

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

Papjait meg felruházom szabadítással, és vígan örvendeznek kegyeltjei.

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

Megnövesztem ott Dávidnak hatalmát, szövétneket szerzek az én felkentemnek.

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Ellenségeire szégyent borítok, rajta pedig koronája ragyog.

Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.