Psalms 86

(En Bøn af David.) Bøj dit Øre, HERRE, og svar mig, thi jeg er arm og fattig!

Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.

Vogt min Sjæl, thi jeg ærer dig; frels din Tjener, som stoler på dig!

Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.

Vær mig nådig, Herre, du er min Gud; thi jeg råber til dig Dagen igennem.

Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.

Glæd din Tjeners Sjæl, thi til dig, o Herre, løfter jeg min Sjæl;

Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

thi du, o Herre, er god og rund til at forlade, rig på Nåde mod alle, der påkalder dig.

Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.

Lyt til min Bøn, o HERRE, lån Øre til min tryglende Røst!

Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

På Nødens Dag påkalder jeg dig, thi du svarer mig.

V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.

Der er ingen som du blandt Guderne, Herre, og uden Lige er dine Gerninger.

Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.

Alle Folk, som du har skabt, skal komme, Herre, og tilbede dig, og de skal ære dit Navn.

Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

Thi du er stor og gør vidunderlige Ting, du alene er Gud.

Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

Lær mig, HERRE, din Vej, at jeg kan vandre i din Sandhed; vend mit Hjerte til dette ene: at frygte dit Navn.

Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.

Jeg vil takke dig, Herre min Gud, af hele mit Hjerte, evindelig ære dit Navn;

I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,

thi stor er din Miskundhed mod mig, min Sjæl har du frelst fra Dødsrigets Dyb.

Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.

Frække har rejst sig imod mig, Gud; Voldsmænd, i Flok vil tage mit Liv, og dig har de ikke for Øje.

Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.

Men, Herre, du er en barmhjertig og nådig Gud, langmodig og rig på Nåde og Sandhed.

Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,

Vend dig til mig og vær mig nådig, giv din Tjener din Styrke, frels din Tjenerindes Søn!

Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.

Und mig et Tegn på din Godhed; at mine Fjender med Skamme må se, at du, o HERRE, hjælper og trøster mig!

Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.