Psalms 81

(Til Sangmesteren. Al-haggittit. Af Asaf.) Jubler for Gud, vor Styrke, råb af fryd for Jakobs Gud,

Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.

istem Lovsang, lad Pauken lyde, den liflige Citer og Harpen;

Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

stød i Hornet på Nymånedagen, ved Fuldmåneskin på vor Højtidsdag!

Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

Thi det er Lov i Israel, et Bud fra Jakobs Gud;

Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

han gjorde det til en Vedtægt i Josef, da han drog ud fra Ægypten, hvor han hørte et Sprog, han ikke kendte.

Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

"Jeg fried hans Skulder for Byrden, hans Hænder slap fri for Kurven.

Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

I Nøden råbte du, og jeg frelste dig, jeg svarede dig i Tordenens Skjul, jeg prøvede dig ved Meribas Vande. - Sela.

Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

Hør, mit Folk, jeg vil vidne for dig, Israel, ak, om du hørte mig!

V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

En fremmed Gud må ej findes hos dig, tilbed ikke andres Gud!

Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

Jeg, HERREN, jeg er din Gud! som førte dig op fra Ægypten; luk din Mund vidt op, og jeg vil fylde den!

A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

Men mit Folk vilde ikke høre min Røst, Israel lød mig ikke.

Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

Da lod jeg dem fare i deres Stivsind, de vandrede efter deres egne Råd.

Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

Ak, vilde mit Folk dog høre mig, Israel gå mine Veje!

A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

Da kued jeg snart deres Fjender, vendte min Hånd mod deres Uvenner!

Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

Deres Avindsmænd skulde falde og gå til Grunde for evigt;

Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

jeg nærede dig med Hvedens Fedme, mættede dig med Honning fra Klippen!"

A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]