Psalms 132

(Sang til Festrejserne.) HERRE, kom David i Hu for al hans møje,

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

hvorledes han tilsvor HERREN, gav Jakobs Vældige et Løfte :

Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

"Jeg træder ej ind i mit Huses Telt, jeg stiger ej op på mit Leje,

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

under ikke mine Øjne Søvn, ikke mine Øjenlåg Hvile,

Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

før jeg har fundet HERREN et Sted, Jakobs Vældige en Bolig!"

Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

"Se, i Efrata hørte vi om den, fandt den på Ja'ars Mark;

Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

lad os gå hen til hans Bolig, tilbede ved hans Fødders Skammel!"

Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

HERRE, bryd op til dit Hvilested, du og din Vældes Ark!

Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

Dine Præster være klædte i Retfærd, dine fromme synge med Fryd!

Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

For din Tjener Davids Skyld afvise du ikke din Salvede!"

Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

HERREN tilsvor David et troværdigt, usvigeligt Løfte: "Af din Livsens Frugt vil jeg sætte Konger på din Trone.

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

Såfremt dine Sønner holder min Pagt og mit Vidnesbyrd, som jeg lærer dem, skal også deres Sønner sidde evindelig på din Trone!

Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

Thi HERREN har udvalgt Zion, ønsket sig det til Bolig :

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

Her er for evigt mit Hvilested, her vil jeg bo, thi det har jeg ønsket.

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

Dets Føde velsigner jeg, dets fattige mætter jeg med Brød,

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

dets Præster klæder jeg i Frelse, dets fromme skal synge med Fryd.

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

Der lader jeg Horn vokse frem for David, sikrer min Salvede Lampe.

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Jeg klæder hans Fjender i Skam, men på ham skal Kronen stråle!"

Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.