Mark 7

I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

Skupe se oko njega farizeji i neki od pismoznanaca koji dođoše iz Jeruzalema.

A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.

I opaze da neki njegovi učenici jedu kruh nečistih, to jest neopranih ruku.

Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

A farizeji i svi Židovi ne jedu ako prije temeljito ne operu ruke; drže se predaje starih.

A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

Niti s trga što jedu ako prije ne operu. Mnogo toga još ima što zbog predaje drže: pranje čaša, vrčeva i lonaca.

Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

Zato farizeji i pismoznanci upitaju Isusa: "Zašto tvoji učenici ne postupaju po predaji starih, nego nečistih ruku blaguju?"

On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

A on im reče: "Dobro prorokova Izaija o vama, licemjeri, kad napisa: Ovaj me narod usnama časti, a srce mu je daleko od mene.

Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.

Uzalud me štuju naučavajući nauke - uredbe ljudske.

Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.

Napustili ste zapovijed Božju, a držite se predaje ljudske."

I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.

Još im govoraše: "Lijepo! Dokidate Božju zapovijed da biste sačuvali svoju predaju.

Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.

Mojsije doista reče: Poštuj oca svoga i majku svoju. I: Tko prokune oca ili majku, smrću neka se kazni.

Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,

A vi velite: 'Rekne li tko ocu ili majci: Pomoć koja te od mene ide neka bude 'korban', to jest sveti dar',

A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,

takvome više ne dopuštate ništa učiniti za oca ili majku.

Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

Tako dokidate riječ Božju svojom predajom, koju sami sebi predadoste. I još štošta tomu slično činite."

I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

Tada ponovno dozove mnoštvo i stane govoriti: "Poslušajte me svi i razumijte!

Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.

Ništa što izvana ulazi u čovjeka ne može ga onečistiti, nego što iz čovjeka izlazi - to ga onečišćuje.

Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

Tko ima uši da čuje, neka čuje!"

A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

I kad od mnoštva uđe u kuću, upitaše ga učenici za prispodobu.

I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?

I reče im: "Tako? Ni vi ne razumijete? Ne shvaćate li da čovjeka ne može onečistiti što u nj ulazi

Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

jer mu ne ulazi u srce, nego u utrobu te izlazi u zahod?" Tako on očisti sva jela.

Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.

Još dometnu: "Što iz čovjeka izlazi, te onečišćuje čovjeka.

Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

Ta iznutra, iz srca čovječjega, izlaze zle namisli, bludništva, krađe, ubojstva,

Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

preljubi, lakomstva, opakosti, prijevara, razuzdanost, zlo oko, psovka, uznositost, bezumlje.

Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.

Sva ta zla iznutra izlaze i onečišćuju čovjeka."

A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.

Odande otiđe u kraj tirski. I uđe u neku kuću. Htio je da nitko ne sazna, ali se nije mogao sakriti,

Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.

nego odmah doču žena koje kćerkica imaše duha nečistoga. Ona dođe i pade mu pred noge.

(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.

A žena bijaše Grkinja, Sirofeničanka rodom. I moljaše ga da joj iz kćeri istjera zloduha.

Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.

A on joj govoraše: "Pusti da se prije nasite djeca! Ne priliči uzeti kruh djeci i baciti ga psićima."

A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.

A ona će mu: "Da, Gospodine! Ali i psići ispod stola jedu od mrvica dječjih."

I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.

Reče joj: "Zbog te riječi idi, izišao je iz tvoje kćeri zloduh."

I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.

I ode kući te nađe dijete gdje leži na postelji, a zloduh je bio izišao.

Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

Zatim se ponovno vrati iz krajeva tirskih pa preko Sidona dođe Galilejskom moru, u krajeve dekapolske.

I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

Donesu mu nekoga gluhog mucavca pa ga zamole da stavi na nj ruku.

A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

On ga uzme nasamo od mnoštva, utisne svoje prste u njegove uši, zatim pljune i dotakne se njegova jezika.

A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.

Upravi pogled u nebo, uzdahne i kaže mu: "Effata!" - to će reći: "Otvori se!"

A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

I odmah mu se otvoriše uši i razdriješi spona jezika te stade govoriti razgovijetno.

I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.

A Isus im zabrani da nikome ne kazuju. No što im je on više branio, oni su to više razglašavali

A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.

i preko svake mjere zadivljeni govorili: "Dobro je sve učinio! Gluhima daje čuti, nijemima govoriti!"