II Corinthians 2

А я постановив у собі те, щоб до вас не прийти знов у смутку.
Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
Бо коли я засмучую вас, то хто той, хто потішить мене, як не той, кого я засмутив?
Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
І це саме писав я до вас, щоб, прийшовши, я смутку не мав би від тих, що від них мені тішитися належало, про всіх вас бувши певний, що радість моя то радість усіх вас!
A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
Бо з великого горя та з туги сердечної я написав вам з рясними слізьми не на те, щоб були ви засмучені, але щоб пізнали любов, що в мене її пребагато до вас!
Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
А як хто засмутив, не мене засмутив, а почасти щоб не пригнітити і всіх вас.
Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
Досить такому карання того, що від багатьох,
Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
через те навпаки, краще простити й потішити, щоб смуток великий його не пожер.
Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
Через те вас благаю: зміцніть до нього любов!
Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
Бо на це я й писав, щоб пізнати ваш досвід, чи в усім ви слухняні.
Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
А кому ви прощаєте що, тому й я; бо й я, як простив що кому, то кому я простив, зробив те через вас від Особи Христа,
Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
щоб нас сатана не перехитрував, відомі бо нам його задуми!
Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
А коли я прийшов до Троади звіщати Христову Євангелію, і були двері для мене відчинені в Господі,
Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
не мав я спокою для духа свого, бо я не знайшов був свого брата Тита; але, попрощавшися з ними, я пішов в Македонію.
Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
А Богові подяка, що Він постійно чинить нас переможцями в Христі, і запашність знання про Себе через нас виявляє на всякому місці!
Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
Ми бо для Бога Христова запашність серед тих, хто спасається, і тих, які гинуть,
Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
для одних бо смертельна запашність на смерть, а для других запашність життєва в життя. І хто здатен на це?
Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
Бо ми не такі, як багато-хто, що Боже Слово фальшують, але ми провіщаємо, як із щирости, як від Бога, перед Богом, у Христі!
Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.