Ecclesiastes 3

Tudo tem a sua ocasião própria, e há tempo para todo propósito debaixo do céu.

Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

Há tempo de nascer, e tempo de morrer; tempo de plantar, e tempo de arrancar o que se plantou;

Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

tempo de matar, e tempo de curar; tempo de derribar, e tempo de edificar;

Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

tempo de chorar, e tempo de rir; tempo de prantear, e tempo de dançar;

Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

tempo de espalhar pedras, e tempo de ajuntar pedras; tempo de abraçar, e tempo de abster-se de abraçar;

Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

tempo de buscar, e tempo de perder; tempo de guardar, e tempo de deitar fora;

Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

tempo de rasgar, e tempo de coser; tempo de estar calado, e tempo de falar;

Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

tempo de amar, e tempo de odiar; tempo de guerra, e tempo de paz.

Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

Que proveito tem o trabalhador naquilo em que trabalha?

Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

Tenho visto o trabalho penoso que Deus deu aos filhos dos homens para nele se exercitarem.

Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

Tudo fez formoso em seu tempo; também pôs na mente do homem a ideia da eternidade, se bem que este não possa descobrir a obra que Deus fez desde o princípio até o fim.

Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

Sei que não há coisa melhor para eles do que se regozijarem e fazerem o bem enquanto viverem;

Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

e também que todo homem coma e beba, e goze do bem de todo o seu trabalho é dom de Deus.

Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

Eu sei que tudo quanto Deus faz durará eternamente; nada se lhe pode acrescentar, e nada se lhe pode tirar; e isso Deus faz para que os homens temam diante dele:

Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

O que é, já existiu; e o que há de ser, também já existiu; e Deus procura de novo o que ja se passou.

To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

Vi ainda debaixo do sol que no lugar da retidão estava a impiedade; e que no lugar da justiça estava a impiedade ainda.

Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

Eu disse no meu coração: Deus julgará o justo e o ímpio; porque há um tempo para todo propósito e para toda obra.

I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

Disse eu no meu coração: Isso é por causa dos filhos dos homens, para que Deus possa prová-los, e eles possam ver que são em si mesmos como os brutos.

Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

Pois o que sucede aos filhos dos homens, isso mesmo também sucede aos brutos; uma e a mesma coisa lhes sucede; como morre um, assim morre o outro; todos têm o mesmo fôlego; e o homem não tem vantagem sobre os brutos; porque tudo é vaidade.

Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

Todos vão para um lugar; todos são pó, e todos ao pó tornarão.

Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

Quem sabe se o espírito dos filhos dos homens vai para cima, e se o espírito dos brutos desce para a terra?

Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

Pelo que tenho visto que não há coisa melhor do que alegrar-se o homem nas suas obras; porque esse é o seu quinhão; pois quem o fará voltar para ver o que será depois dele?

Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?