Psalms 146

Halleluja! Min sjel, lov Herren!

Halelujah. Chval, duše má, Hospodina.

Jeg vil love Herren så lenge jeg lever; jeg vil lovsynge min Gud så lenge jeg er til.

Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává.

Sett ikke eders lit til fyrster, til et menneskebarn, hos hvem det ikke er frelse!

Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.

Farer hans ånd ut, så vender han tilbake til sin jord; på den samme dag er det forbi med hans tankes råd.

Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.

Salig er den hvis hjelp er Jakobs Gud, hvis håp står til Herren, hans Gud,

Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho,

som gjorde himmel og jord, havet og alt hvad i dem er, som er trofast til evig tid,

Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky,

som hjelper de undertrykte til deres rett, som gir de hungrige brød. Herren løser de bundne,

Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.

Herren åpner de blindes øine, Herren opreiser de nedbøiede, Herren elsker de rettferdige,

Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé.

Herren bevarer de fremmede; farløse og enker holder han oppe, men de ugudeliges vei gjør han kroket.

Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací.

Herren skal være konge evindelig, din Gud, Sion, fra slekt til slekt. Halleluja!

Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah.