Romans 7

Know ye not, brethren, (for I speak to them that know the law,) how that the law hath dominion over a man as long as he liveth?

Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?

For the woman which hath an husband is bound by the law to her husband so long as he liveth; but if the husband be dead, she is loosed from the law of her husband.

Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.

So then if, while her husband liveth, she be married to another man, she shall be called an adulteress: but if her husband be dead, she is free from that law; so that she is no adulteress, though she be married to another man.

A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.

Wherefore, my brethren, ye also are become dead to the law by the body of Christ; that ye should be married to another, even to him who is raised from the dead, that we should bring forth fruit unto God.

Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.

For when we were in the flesh, the motions of sins, which were by the law, did work in our members to bring forth fruit unto death.

Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.

But now we are delivered from the law, that being dead wherein we were held; that we should serve in newness of spirit, and not in the oldness of the letter.

Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.

What shall we say then? Is the law sin? God forbid. Nay, I had not known sin, but by the law: for I had not known lust, except the law had said, Thou shalt not covet.

Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.

But sin, taking occasion by the commandment, wrought in me all manner of concupiscence. For without the law sin was dead.

Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.

For I was alive without the law once: but when the commandment came, sin revived, and I died.

Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,

And the commandment, which was ordained to life, I found to be unto death.

a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.

For sin, taking occasion by the commandment, deceived me, and by it slew me.

Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.

Wherefore the law is holy, and the commandment holy, and just, and good.

A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.

Was then that which is good made death unto me? God forbid. But sin, that it might appear sin, working death in me by that which is good; that sin by the commandment might become exceeding sinful.

Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.

For we know that the law is spiritual: but I am carnal, sold under sin.

Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.

For that which I do I allow not: for what I would, that do I not; but what I hate, that do I.

Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.

If then I do that which I would not, I consent unto the law that it is good.

Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.

Now then it is no more I that do it, but sin that dwelleth in me.

A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.

For I know that in me (that is, in my flesh,) dwelleth no good thing: for to will is present with me; but how to perform that which is good I find not.

Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.

For the good that I would I do not: but the evil which I would not, that I do.

Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.

Now if I do that I would not, it is no more I that do it, but sin that dwelleth in me.

A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.

I find then a law, that, when I would do good, evil is present with me.

Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.

For I delight in the law of God after the inward man:

Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;

But I see another law in my members, warring against the law of my mind, and bringing me into captivity to the law of sin which is in my members.

Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.

O wretched man that I am! who shall deliver me from the body of this death?

Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

I thank God through Jesus Christ our Lord. So then with the mind I myself serve the law of God; but with the flesh the law of sin.

Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.