Ecclesiastes 3

Per tutto v’è il suo tempo, v’è il suo momento per ogni cosa sotto il cielo:

Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

un tempo per nascere e un tempo per morire; un tempo per piantare e un tempo per svellere ciò ch’è piantato;

Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

un tempo per uccidere e un tempo per guarire; un tempo per demolire e un tempo per costruire;

Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

un tempo per piangere e un tempo per ridere; un tempo per far cordoglio e un tempo per ballare;

Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

un tempo per gettar via pietre e un tempo per raccoglierle; un tempo per abbracciare e un tempo per astenersi dagli abbracciamenti;

Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

un tempo per cercare e un tempo per perdere; un tempo per conservare e un tempo per buttar via;

Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

un tempo per strappare e un tempo per cucire; un tempo per tacere e un tempo per parlare;

Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

un tempo per amare e un tempo per odiare; un tempo per la guerra e un tempo per la pace.

Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

Che profitto trae dalla sua fatica colui che lavora?

Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

Io ho visto le occupazioni che Dio dà agli uomini perché vi si affatichino.

Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

Dio ha fatto ogni cosa bella al suo tempo; egli ha perfino messo nei loro cuori il pensiero della eternità, quantunque l’uomo non possa comprendere dal principio alla fine l’opera che Dio ha fatta.

Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

Io ho riconosciuto che non v’è nulla di meglio per loro del rallegrarsi e del procurarsi del benessere durante la loro vita,

Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

ma che se uno mangia, beve e gode del benessere in mezzo a tutto il suo lavoro, è un dono di Dio.

Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

Io ho riconosciuto che tutto quello che Dio fa è per sempre; niente v’è da aggiungervi, niente da togliervi; e che Dio fa così perché gli uomini lo temano.

Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

Ciò che è, è già stato prima, e ciò che sarà è già stato, e Dio riconduce ciò ch’è passato.

To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

Ho anche visto sotto il sole che nel luogo stabilito per giudicare v’è della empietà, e che nel luogo stabilito per la giustizia v’è della empietà,

Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

e ho detto in cuor mio: "Iddio giudicherà il giusto e l’empio poiché v’è un tempo per il giudicio di qualsivoglia azione e, nel luogo fissato, sarà giudicata ogni opera".

I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

Io ho detto in cuor mio: "Così è, a motivo dei figliuoli degli uomini perché Dio li metta alla prova, ed essi stessi riconoscano che non sono che bestie".

Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

Poiché la sorte de’ figliuoli degli uomini è la sorte delle bestie; agli uni e alle altre tocca la stessa sorte; come muore l’uno, così muore l’altra; hanno tutti un medesimo soffio, e l’uomo non ha superiorità di sorta sulla bestia; poiché tutto è vanità.

Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

Tutti vanno in un medesimo luogo; tutti vengon dalla polvere, e tutti ritornano alla polvere.

Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

Chi sa se il soffio dell’uomo sale in alto, e se il soffio della bestia scende in basso nella terra?

Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

Io ho dunque visto che non v’è nulla di meglio per l’uomo del rallegrarsi, nel compiere il suo lavoro; tale è la sua parte; poiché chi lo farà tornare per godere di ciò che verrà dopo di lui?

Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?