Psalms 62

Dem Vorsänger; für Jeduthun. Ein Psalm von David. Nur auf Gott vertraut still meine Seele, von ihm kommt meine Rettung.

Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův.

Nur er ist mein Fels und meine Rettung, meine hohe Feste; ich werde nicht viel wanken.

Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

Bis wann wollt ihr gegen einen Mann anstürmen? ihr alle ihn niederreißen wie eine überhängende Wand, eine angestoßene Mauer?

Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.

Sie ratschlagen nur, ihn von seiner Höhe zu stoßen; sie haben Wohlgefallen an der Lüge; mit ihrem Munde segnen sie, und in ihrem Innern fluchen sie. (Sela.)

Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

Nur auf Gott vertraue still meine Seele! denn von ihm kommt meine Erwartung.

Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

Nur er ist mein Fels und meine Rettung, meine hohe Feste; ich werde nicht wanken.

Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

Auf Gott ruht mein Heil und meine Herrlichkeit; der Fels meiner Stärke, meine Zuflucht, ist in Gott.

Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

Vertrauet auf ihn allezeit, o Volk! schüttet vor ihm aus euer Herz! Gott ist unsere Zuflucht. (Sela.)

V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

Nur Eitelkeit sind die Menschensöhne, Lüge die Männersöhne. Auf der Waagschale steigen sie empor, sie sind allesamt leichter als ein Hauch.

Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

Vertrauet nicht auf Erpressung, und setzet nicht eitle Hoffnung auf Raub; wenn der Reichtum wächst, so setzet euer Herz nicht darauf!

Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

Einmal hat Gott geredet, zweimal habe ich dieses gehört, daß die Stärke Gottes sei.

Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

Und dein, o Herr, ist die Güte; denn du, du vergiltst einem jeden nach seinem Werke.

Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ]