Song of Solomon 2

Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.

Io sono la rosa di Saron, il giglio delle valli.

Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.

Quale un giglio tra le spine, tale è l’amica mia tra le fanciulle.

Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.

Qual è un melo fra gli alberi del bosco, tal è l’amico mio fra i giovani. Io desidero sedermi alla sua ombra, e il suo frutto è dolce al mio palato.

Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.

Egli m’ha condotta nella casa del convito, e l’insegna che spiega su di me è Amore.

Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,

Fortificatemi con delle schiacciate d’uva, sostentatemi con de’ pomi, perch’io son malata d’amore.

Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

La sua sinistra sia sotto al mio capo, e la sua destra m’abbracci!

Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.

O figliuole di Gerusalemme, io vi scongiuro per le gazzelle, per le cerve dei campi, non svegliate, non svegliate l’amor mio, finch’essa non lo desideri!

Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.

Ecco la voce del mio amico! Eccolo che viene, saltando per i monti, balzando per i colli.

Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.

L’amico mio è simile a una gazzella o ad un cerbiatto. Eccolo, egli sta dietro al nostro muro, e guarda per la finestra, lancia occhiate attraverso alle persiane.

Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.

Il mio amico parla e mi dice: Lèvati, amica mia, mia bella, e vientene,

Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.

poiché, ecco, l’inverno è passato, il tempo delle piogge è finito, se n’è andato;

Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.

i fiori appaion sulla terra, il tempo del cantare è giunto, e la voce della tortora si fa udire nelle nostre contrade.

Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.

Il fico ha messo i suoi ficucci, e le viti fiorite esalano il loro profumo. Lèvati, amica mia, mia bella, e vientene".

Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.

O mia colomba, che stai nelle fessure delle rocce, nel nascondiglio delle balze, mostrami il tuo viso, fammi udire la tua voce; poiché la tua voce è soave, e il tuo viso è bello.

Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.

Pigliateci le volpi, le volpicine che guastano le vigne, poiché le nostre vigne sono in fiore!

Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.

Il mio amico è mio, ed io son sua: di lui, che pastura il gregge fra i gigli.

Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.

Prima che spiri l’aura del giorno e che le ombre fuggano, torna, amico mio, come la gazzella od il cerbiatto sui monti che ci separano!