Song of Solomon 2

Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.

- Ja sam cvijet šaronski, ljiljan u dolu.

Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.

- Što je ljiljan među trnjem, to je prijateljica moja među djevojkama.

Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.

- Što je jabuka među šumskim stablima, to je dragi moj među mladićima; bila sam željna hlada njezina i sjedoh, plodovi njeni slatki su grlu mome.

Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.

Uveo me u odaje vina i pokrio me zastavom ljubavi.

Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,

Okrijepite me kolačima, osvježite jabukama, jer sam bolna od ljubavi.

Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

Njegova mi je lijeva ruka pod glavom, a desnom me grli.

Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.

- Kćeri jeruzalemske, zaklinjem vas srnama i košutama poljskim, ne budite, ne budite ljubav moju dok sama ne bude htjela!

Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.

Glas dragoga moga! Evo ga, dolazi, prelijeće brda, preskakuje brežuljke.

Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.

Dragi je moj kao srna, on je kao jelenče. Evo ga za našim zidom, gleda kroz prozore, zaviruje kroz rešetke.

Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.

Dragi moj podiže glas i govori mi: "Ustani, dragano moja, ljepoto moja, i dođi,

Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.

jer evo, zima je već minula, kiša je prošla i nestala.

Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.

Cvijeće se po zemlji ukazuje, vrijeme pjevanja dođe i glas se grličin čuje u našem kraju.

Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.

Smokva je izbacila prve plodove, vinograd, u cvatu, miriše. Ustani, dragano moja, ljepoto moja i dođi.

Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.

Golubice moja, u spiljama kamenim, u skrovištima vrletnim, daj da ti vidim lice i da ti čujem glas, jer glas je tvoj ugodan i lice je tvoje krasno."

Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.

Pohvatajte lisice, male lisice što oštećuju vinograde, naše vinograde u cvatu.

Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.

Dragi moj pripada meni, a ja njemu, on pase među ljiljanima.

Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.

Prije nego dan izdahne i sjene se spuste, vrati se, dragi moj: budi lagan kao srna, kao lane na gori Beteru.