Song of Solomon 2

- Ja sam cvijet šaronski, ljiljan u dolu.

Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.

- Što je ljiljan među trnjem, to je prijateljica moja među djevojkama.

Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.

- Što je jabuka među šumskim stablima, to je dragi moj među mladićima; bila sam željna hlada njezina i sjedoh, plodovi njeni slatki su grlu mome.

Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.

Uveo me u odaje vina i pokrio me zastavom ljubavi.

Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.

Okrijepite me kolačima, osvježite jabukama, jer sam bolna od ljubavi.

Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,

Njegova mi je lijeva ruka pod glavom, a desnom me grli.

Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

- Kćeri jeruzalemske, zaklinjem vas srnama i košutama poljskim, ne budite, ne budite ljubav moju dok sama ne bude htjela!

Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.

Glas dragoga moga! Evo ga, dolazi, prelijeće brda, preskakuje brežuljke.

Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.

Dragi je moj kao srna, on je kao jelenče. Evo ga za našim zidom, gleda kroz prozore, zaviruje kroz rešetke.

Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.

Dragi moj podiže glas i govori mi: "Ustani, dragano moja, ljepoto moja, i dođi,

Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.

jer evo, zima je već minula, kiša je prošla i nestala.

Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.

Cvijeće se po zemlji ukazuje, vrijeme pjevanja dođe i glas se grličin čuje u našem kraju.

Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.

Smokva je izbacila prve plodove, vinograd, u cvatu, miriše. Ustani, dragano moja, ljepoto moja i dođi.

Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.

Golubice moja, u spiljama kamenim, u skrovištima vrletnim, daj da ti vidim lice i da ti čujem glas, jer glas je tvoj ugodan i lice je tvoje krasno."

Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.

Pohvatajte lisice, male lisice što oštećuju vinograde, naše vinograde u cvatu.

Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.

Dragi moj pripada meni, a ja njemu, on pase među ljiljanima.

Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.

Prije nego dan izdahne i sjene se spuste, vrati se, dragi moj: budi lagan kao srna, kao lane na gori Beteru.

Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.