Ecclesiastes 3

Sve ima svoje doba i svaki posao pod nebom svoje vrijeme.

Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

Vrijeme rađanja i vrijeme umiranja; vrijeme sađenja i vrijeme čupanja posađenog.

Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

Vrijeme ubijanja i vrijeme liječenja; vrijeme rušenja i vrijeme građenja.

Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

Vrijeme plača i vrijeme smijeha; vrijeme tugovanja i vrijeme plesanja.

Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

Vrijeme bacanja kamenja i vrijeme sabiranja kamenja; vrijeme grljenja i vrijeme kad se ostavlja grljenje.

Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

Vrijeme traženja i vrijeme gubljenja; vrijeme čuvanja i vrijeme odbacivanja.

Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

Vrijeme deranja i vrijeme š§ijenja; vrijeme šutnje i vrijeme govorenja.

Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

Vrijeme ljubljenja i vrijeme mržnje; vrijeme rata i vrijeme mira.

Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

Koja je posleniku korist od njegovih napora?

Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

Razmišljam o mučnoj zadaći što je Bog zadade sinovima ljudskim.

Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

Sve što on čini prikladno je u svoje vrijeme; ali iako je dopustio čovjeku uvid u vjekove, čovjek ne može dokučiti djela koja Boga čini od početka do kraja.

Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

Znam da nije druge sreće čovjeku osim da se veseli i čini dobro za svojega života.

Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

I kad čovjek jede i pije i uživa u svojem radu, i to je Božji dar.

Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

I znam da sve što Bog čini, čini za stalno. Tome se ništa dodati ne može niti mu se može oduzeti; a Bog čini tako da ga se boje.

Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

Što biva, već bijaše, i što će biti, već je bilo; a Bog obnavlja što je prohujalo.

To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

Još vidim kako pod suncem umjesto pravice vlada nepravda i umjesto pravednika zločinac.

Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

Zato rekoh u sebi: "Bog će suditi i pravedniku i zločincu, jer ovdje ima vrijeme za svaku namjeru i čin."

I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

Još rekoh u sebi: "Ljudi se ponašaju tako da Bog može pokazati kakvi su uistinu, da su jedni drugima poput zvijeri."

Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

Jer zaista, kob ljudi i zvijeri jedna je te ista. Kako ginu oni, tako ginu i one; i dišu jednakim dahom, i čovjek ničim ne nadmašuje zvijer, jer sve je ispraznost.

Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

I jedni i drugi odlaze na isto mjesto; svi su postali od praha i u prah se vraćaju.

Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

Tko zna da li dah ljudski uzlazi gore, a dah zvijeri silazi dolje k zemlji?

Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

Uviđam da čovjeku druge sreće nema osim radosti u svome djelu, jer to je ljudska sudbina. A tko će ga dovesti do toga da dozna što će biti poslije njega?

Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?