Psalms 61

För sångmästaren, till strängaspel; av David.

Přednímu z kantorů na neginot, Davidův.

 Hör, o Gud, mitt rop,  akta på min bön.

Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

 Från jordens ända      ropar jag till dig,      ty mitt hjärta försmäktar;  för mig upp på en klippa,      som är mig alltför hög.

Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

 Ty du är min tillflykt,  ett starkt torn mot fienden.

Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

 Låt mig bo i din hydda evinnerligen;  under dina vingars beskärm tager jag min tillflykt.  Sela.

Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah.

 Ty du, o Gud,      hör mina löften,  åt dem som frukta ditt namn      giver du en arvedel.

Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

 Du förökar konungens dagar;  hans år skola vara från släkte till släkte.

Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

 Må han sitta på sin tron      inför Gud evinnerligen;  låt nåd och trofasthet      bevara honom. [ (Psalms 61:9)  Då skall jag lovsjunga      ditt namn till evig tid,  i det jag får infria mina löften      dag efter dag. ]

Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají. [ (Psalms 61:9) A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni. ]