Ecclesiastes 1

Palavras do pregador, filho de Davi, rei em Jerusalém.

Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

Vaidade de vaidades, diz o pregador; vaidade de vaidades, tudo é vaidade.

Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.

Que proveito tem o homem, de todo o seu trabalho, com que se afadiga debaixo do sol?

Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?

Uma geração vai-se, e outra geração vem, mas a terra permanece para sempre.

Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.

O sol nasce, e o sol se põe, e corre de volta ao seu lugar donde nasce.

Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.

O vento vai para o sul, e faz o seu giro vai para o norte; volve-se e revolve-se na sua carreira, e retoma os seus circuitos.

Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.

Todos os ribeiros vão para o mar, e contudo o mar não se enche; ao lugar para onde os rios correm, para ali continuam a correr.

Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.

Todas as coisas estão cheias de cansaço; ninguém o pode exprimir: os olhos não se fartam de ver, nem os ouvidos se enchem de ouvir.

Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.

O que tem sido, isso é o que há de ser; e o que se tem feito, isso se tornará a fazer; nada há que seja novo debaixo do sol.

Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.

Há alguma coisa de que se possa dizer: Vê, isto é novo? Ela já existiu nos séculos que foram antes de nós.

Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.

Já não há lembrança das gerações passadas; nem das gerações futuras haverá lembrança entre os que virão depois delas.

Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.

Eu, o pregador, fui rei sobre Israel em Jerusalém.

Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,

E apliquei o meu coração a inquirir e a investigar com sabedoria a respeito de tudo quanto se faz debaixo do céu; essa enfadonha ocupação deu Deus aos filhos dos homens para nela se exercitarem.

A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)

Atentei para todas as obras que se e fazem debaixo do sol; e eis que tudo era vaidade e desejo vão.

Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.

O que é torto não se pode endireitar; o que falta não se pode enumerar.

Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.

Falei comigo mesmo, dizendo: Eis que eu me engrandeci, e sobrepujei em sabedoria a todos os que houve antes de mim em Jerusalém; na verdade, tenho tido larga experiência da sabedoria e do conhecimento.

Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.

E apliquei o coração a conhecer a sabedoria e a conhecer os desvarios e as loucuras; e vim a saber que também isso era desejo vão.

I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.

Porque na muita sabedoria há muito enfado; e o que aumenta o conhecimento aumenta a tristeza.

Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.