Psalms 61

Davidin Psalmi, edelläveisaajalle, kanteleilla. Kuule, Jumala, minun huutoni: ota vaari minun rukouksestani.

Přednímu z kantorů na neginot, Davidův.

Maan äärestä minä huudan sinun tykös, koska minun sydämeni näännyksissä on: vie minua siis korkialle kalliolle.

Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

Sillä sinä olet minun turvani, vahva torni vihollisten edessä.

Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

Minä tahdon asua sinun majassas ijankaikkisesti, ja uskaltaa sinun siipeis varjon alle, Sela!

Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

Sillä sinä, Jumala, kuulet minun lupaukseni, ja annat perinnön niille, jotka sinun nimeäs pelkäävät.

Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah.

Sinä annat kuninkaalle pitkän ijän, että hänen vuotensa olisivat suvusta sukuun.

Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

Että hän alati pysyis Jumalan edessä: osoita hänelle laupiutta ja totuutta, jotka häntä varjelisivat.

Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

Niin minä veisaan kiitosta sinun nimelles ijankaikkisesti, maksaakseni minun lupaustani päivä päivältä.

Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají. [ (Psalms 61:9) A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni. ]