Psalms 59

(Til sangmesteren. Al-tasjhet. Af David. En miktam, da Saul sendte folk, som skulle vogte huset for at dræbe ham.) Fri mig fra mine Fjender, min Gud, bjærg mig fra dem, der rejser sig mod mig;

Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho.

fri mig fra Udådsmænd, frels mig fra blodstænkte Mænd!

Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň.

Thi se, de lurer efter min Sjæl, stærke Mænd stimler sammen imod mig, uden at jeg har Skyld eller Brøde.

Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne.

Uden at jeg har forbrudt mig, HERRE, stormer de frem og stiller sig op. Vågn op og kom mig i Møde, se til!

Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine.

Du er jo HERREN, Hærskarers Gud, Israels Gud. Vågn op og hjemsøg alle Folkene, skån ej een af de troløse Niddinger! - Sela.

Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.

Ved Aften kommer de tilbage, hyler som Hunde og stryger gennem Byen!

Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah.

Se, deres Mund løber over, på deres Læber er Sværd, thi: "Hvem skulde høre det?"

Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.

Men du, o HERRE, du ler ad dem, du spotter alle Folk,

Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší?

dig vil jeg lovsynge, du, min Styrke, thi Gud er mit Værn;

Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.

med Nåde kommer min Gud mig i Møde, Gud lader mig se mine Fjender med Fryd!

Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.

Slå dem ikke ihjel, at ikke mit Folk skal glemme, gør dem hjemløse med din Vælde og styrt dem,

Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými.

giv dem hen, o Herre, i Mundens Synd, i Læbernes Ord, og lad dem hildes i deres Hovmod for de Eder og Løgne, de siger;

Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.

udryd dem i Vrede, gør Ende på dem, så man kan kende til Jordens Ender, at Gud er Hersker i Jakob! - Sela.

Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují.

Ved Aften kommer de tilbage, hyler som Hunde og stryger gennem Byen,

Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah.

vanker rundt efter Føde og knurrer, når de ikke mættes.

I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.

Men jeg, jeg vil synge om din Styrke, juble hver Morgen over din Nåde; thi du blev mig et Værn, en Tilflugt på Nødens Dag.

Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí.

Dig vil jeg lovsynge, du, min Styrke, thi Gud er mit Værn, min nådige Gud.

Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého. [ (Psalms 59:18) A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný. ]