Psalms 64

Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

Davidin Psalmi, edelläveisaajalle. Kuule, Jumala, ääntäni, minun valituksessani: varjele elämäni vihollisen pelvosta.

Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

Peitä minua pahain neuvosta, väärintekiäin metelistä,

Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Jotka kielensä hiovat niinkuin miekan: he ampuvat myrkyllisillä sanoillansa niinkuin nuolilla;

Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

Että he salaisesti ampuisivat viatointa: he ampuvat häntä äkisti ilman pelvota.

Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

He vahvistavat itsensä pahoissa juonissansa ja puhuvat, kuinka he paulat virittäisivät, ja sanovat: kuka taitaa ne nähdä?

Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

He ajattelevat vääryyttä, ja täyttävät sen minkä he ajatelleet ovat; viekkaat ihmiset ja salakavalat sydämet.

Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

Mutta Jumala ampuu heitä; äkillinen nuoli on heidän rangaistuksensa.

Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

Heidän oma kielensä pitää heitä langettaman, että jokainen, joka heidät näkee, pakenee heitä.

A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

Ja kaikkein ihmisten pitää pelkäämän, ja Jumalan työtä ilmoittaman, ja hänen työnsä ymmärtämän.

I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ]

Vanhurskaat pitää Herrassa riemuitseman, ja häneen uskaltaman; ja kaikki vaat sydämet kerskatkoon siitä.