Psalms 61

Přednímu z kantorů na neginot, Davidův.

Davidin Psalmi, edelläveisaajalle, kanteleilla. Kuule, Jumala, minun huutoni: ota vaari minun rukouksestani.

Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

Maan äärestä minä huudan sinun tykös, koska minun sydämeni näännyksissä on: vie minua siis korkialle kalliolle.

Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

Sillä sinä olet minun turvani, vahva torni vihollisten edessä.

Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

Minä tahdon asua sinun majassas ijankaikkisesti, ja uskaltaa sinun siipeis varjon alle, Sela!

Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah.

Sillä sinä, Jumala, kuulet minun lupaukseni, ja annat perinnön niille, jotka sinun nimeäs pelkäävät.

Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

Sinä annat kuninkaalle pitkän ijän, että hänen vuotensa olisivat suvusta sukuun.

Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

Että hän alati pysyis Jumalan edessä: osoita hänelle laupiutta ja totuutta, jotka häntä varjelisivat.

Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají. [ (Psalms 61:9) A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni. ]

Niin minä veisaan kiitosta sinun nimelles ijankaikkisesti, maksaakseni minun lupaustani päivä päivältä.