Psalms 141

Seni çağırıyorum, ya RAB, yardımıma koş! Sana yakarınca sesime kulak ver!

Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

[] Duam önünde yükselen buhur gibi, El açışım akşam sunusu gibi kabul görsün!

Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

Ya RAB, ağzıma bekçi koy, Dudaklarımın kapısını koru!

Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

Yüreğim kötülüğe eğilim göstermesin, Suç işleyenlerin fesadına bulaşmayayım; Onların nefis yemeklerini tatmayayım.

Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

Doğru insan bana vursa, iyilik sayılır, Azarlasa, başa sürülen yağ gibidir, Başım reddetmez onu. Çünkü duam hep kötülere karşıdır.

Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

Önderleri kayalardan aşağı atılınca, Dinleyecekler tatlı sözlerimi.

Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

Sabanla sürülüp yarılmış toprak gibi, Saçılmış kemiklerimiz ölüler diyarının ağzına.

Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.

Ancak gözlerim sende, ey Egemen RAB, Sana sığınıyorum, beni savunmasız bırakma!

Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

Koru beni kurdukları tuzaktan, Suç işleyenlerin kapanlarından.

Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

Ben güvenlik içinde geçip giderken, Kendi ağlarına düşsün kötüler.

Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.